Začátkem listopadu oslaví Marta Kubišová 82. narozeniny. A letos naposledy v pražské Lucerně hned na druhý den odvypráví svůj neobyčejný životní příběh.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Od 1989 nás krmí v Česku Kubišová svou sebelítostí nad svým zkaženým životem
Havel jí co mohl vše po 1989 vynahradil .Ona má ocenění, peníze , dostala i trafiku " chcete mě ?" S žádným Chartistou se tak Havel nepatlal, jako s ní.
Je šílený, že Havel byl zavřený systémem, na kterém byl přisátý Pavlův otec - vysoká šajba vojenská a jeho syn Petr Pavel , (v současné době největší vyžírka všech dob na Hradě) a ona vleze na Hrad a odnese si od něho ocenění.
Havel se musí v hrobě obracet.( A to ho nemusím).
Řekla bych , že v to vyžírkování bez morálky jsou si s Pavlem nastejno!
Tomas Brunclík: Názory jsou spíše o jejím charakteru - to, co nenáviděla - při předávání medaile od profláklého komunistického rozvědčíka se mu klaněla.
Vážně nic nevíme? V šedesátkách jsme ji měli fakt rási, když vzniklo trio Golden Kids, nechyběli jsme pomalu na žádném konceru, když zpívala na LVT. A v jaké myslíte, že to bylo době? Žádná disidentka prostě jela s proudem. V 68. se to sice změnilo, ostatně jako my všichni, ona nemohla zpívat, jiní nemohli studovat, ale ... po r. 89 byla zpět na piedestalu. Takže sorry, ale prostě nechápu, proč právě ona převzala metál od někoho, kdo pracoval pro ty, co jí ničili život, od oddaného komouše - u mnohých tím ztratila kredit!
Ono se vžilo rčení bojovnice proti komunismu, ale bylo to všechno trochu jinak. Od začátku kariéry byla na výsluní a stýkala se s naprosto stejnými lidmi, jako Gott, Vondráčková, Zagorová, a další. Když jí “komunisti” (byli přece nalezlí všude ve všech rozhodujících funkcích) umožnili vystupovat třeba ve Francii, rozhodně neodmítla, že fuj fuj, komunistům sloužit nebude. To by taky byla blázen. Zkrátka žila tak, jak ostatní.
Dobré je taky zjistit si, jak to bylo s písní Cesta, kterou někteří vydávají za statečný protest song. Vyhrála s ní Lyru už půl roku před okupací, a text byl rozhodně spíš prorežimní než proti.
Nic z toho jí nemám za zlé.
Když jí v r. 1970 zakázali činnost, víceméně pro výstrahu ostatním, ale nikoliv za rozbíjení socialistického zřízení, nic takového opravdu nedělala, litovali jsme ji. Ale až v té době se pohybovala ve společnosti lidí, nepohodlných režimu, disidentů.
Za dvacet let byla zase na výsluní, a asi jsme jí to všichni přáli.
Ale už to nabralo směšných rozměrů. Dostala různá vyznamenání, peníze, uznání, příležitosti. To už snad stačí.
Byla jediná, koho vyhodili z práce?
Trpěla hlady? Zkonfiskovali jí dům? Živnost? Vyhodili dceru ze studia?
Mučili ji v kriminále?
Všechno má mít svou míru.
Přátelství s Havlem taky přineslo nějaké trapasy.
A mimo jiné, nechat se napsat jako první na kandidátku ODS, jen aby přilákala lidi, to taky nebylo nic moc.
Když se z někoho udělá modla, není to k ničemu dobré.
