Jiří Štěpnička o slavné mámě Jiřince: Pravda o jejích milencích
9 fotografií
Patří k žijícím českým hereckým legendám, na prknech Národního divadla je k vidění už neskutečných 52 sezon. Jiří Štěpnička (77) ale září i v řadě filmů, seriálů či dabingu, kde teď po mnoha letech o svou dvorní hvězdu přišel. A jak vzpomíná na slavnou mámu Jiřinu Štěpničkovou (†73) či na svou nedávno zesnulou manželku?
Když jste věděl, co herecká sláva »přinesla« vaší mámě, nezrazovalo vás to od herectví?
„Já se v mládí rozhodoval mezi výtvarným uměním a herectvím, pak jsem to chtěl spojit v tom, že bych byl kameramanem, ale to mě naštěstí opustilo a vrátil jsem se na divadelní akademii. Zrazovalo... já v tomto směru neuvažoval, protože jsem věděl, že to bylo všechno zinscenované.“
Když maminku s vámi v náruči zatkli, bylo vám jen pár let. Máte na to vzpomínky?
„Mně bylo řečeno, že jdeme za tátou do Karlových Varů a že dostanu k narozeninám kolo, na který jsem se nesmírně těšil. Pak nás zatkli a mě odvezli do nějakého dětského ústavu. Byl jsem tam rok a půl, táta mě celou dobu hledal. Neřekli mu vůbec, kam mě dali, to byla tenkrát taková doba.“
Proč to vůbec na vaši mámu ušili?
„Začalo to tím, že dostala falešný dopis od režiséra Čápa, který ji zval k sobě do Anglie, že pro ni má práci a bude točit filmy. Předpokládám, že to bylo proto, že máma za fašistické okupace nenatočila ani metr německého filmu, a za to byla nenáviděná od všech možných kolegů, kteří za války s fašisty spolupracovali. Máma byla nekompromisní a pak ji takhle vzali u huby.“
Směl jste ji jako dítě ve vězení navštěvovat?
„Jednou za čtvrt roku, když byla hodná. A byli u toho tři dozorci, kteří hlídali, kdo co řekne, kam se dívá. Nic příjemnýho.“
Jiří Štěpnička: Talentovaný herec a dabér, který propůjčil svůj hlas například Harrisonu Fordovi
Co ve vás dnes vyvolávají jména máminých kolegyň, které proti ní brojily, jako byla Amortová nebo Svozilová?
„Amortovou jsem potkal na nějakých televizních inscenacích, a několikrát jsem ji osobně poslal do prdele, až tak, že si na mě stěžovala u prezidenta republiky. Se Svozilovou to bylo něco podobnýho. Já a máma jsme dubňáci, skopci, my nezapomínáme, máme rohy a umíme trknout.“
A jak k nim přistupovala máma, když ji potom pustili?
„Nijak, přehlížela je a mě nutila, abych se s nimi nedostával do kontaktu. Věděla, že dokážou člověka dostat do kriminálu.“
Co dělala po propuštění?
„Nesměli ji vzít do žádnýho divadla. Dostali jsme přidělený byt na Nových zámeckých schodech, který jsem jako teenager celý zrekonstruoval. Když říkala, že potřebuje pracovat, bylo jí řečeno, že má jít prodávat zmrzlinu. Naštěstí se jí pak ujali v divadle na Kladně, kde si ji ředitel na ÚV KSČ prosadil.“
Jaká byla? Nezrazovala vás od herectví?
„Měla námitky, to jo, ale nebylo to na rozchod. Jak jsem řekl, jako dva skopci jsme měli věci, kdy jsme se opravdu nemohli dohodnout. V době, kdy jsem hrál v DISKu, jsem dokonce přespával ve škole ve skladišti pod jevištěm.“
Jejím partnerem byl později Ladislav Pešek... „
Později? Celá léta! A ono jich bylo víc. Máma byla schopná a emancipovaná ženská, s chlapama to uměla velmi dobře.“
Když zůstanu u vás a u vaší rodiny, s vaší paní jste strávil šedesát let. Přitom to prý nezačalo idylicky.
„My jsme se seznamovali komplikovaně. Chodili jsme do stejné třídy v gymnáziu Jana Nerudy, ona seděla u okna a já v poslední lavici v řadě u dveří. A celý rok jsme se vzájemně intenzivně nenáviděli. Iritovala mě tím, jak se furt hlásila, všechno věděla, a přitom furt pod lavicí četla knížky. A já pro ni byl umělecký spratek, který se neuměl chovat.“
Brzy jste se vzali. Museli jste, nebo chtěli?
„Já ji měl rád, já ji chtěl! Brali jsme se naprosto svobodně, dítě jsme utvořili až po dohodě, když Jana chtěla. Já jsem samec po tatínkovi, s velkým i malým s.“
Vaše paní tady už dva a půl roku není. Už jste se s jejím odchodem srovnal?
„Velmi intenzivně se mi po ní stýská.“
Proč měla Bohdalová blízko k herečce týrané komunisty? A Neckářovi se komplikuje život i zdraví
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Deníku Aha! (15. 3. 2025)
9 fotografií
