Herec Zdeněk Žák (72): Pochyby o smrti Heřmánka! Někdo lže, tvrdí

Zahrál si nepřeberné množství rolí na divadle i ve filmu a v televizi, ale teď – ve dvaasedmdesáti letech – se poprvé představuje na výstavě v divadle Adverte jako fotograf. Herec Zdeněk Žák ale promluvil i o zdraví a o tom, proč nevěří, že smrt jeho kamaráda a principála Karla Heřmánka (†76) byla sebevražda.
Co vás vlastně přivedlo k herectví?
„Měl jsem dost těžkou operaci ucha a po ní změněnou pracovní schopnost, skupinu C. Řekli mi, že nesmím dělat v suchu, v chladu, větru, horku, podzemí, výškách, prostě skoro nikde. Tak táta rozhodl, že se budu učit nástrojařem jako on, a jak jsem se o to nikdy nezajímal, myslel jsem, že budu vyrábět housle. Jenže zjistil jsem, že budu dělat s kovem a ocelí, matrice, to byl šok. Moje největší přání totiž bylo být myslivcem, že se budu starat o zvířata a o lesy, a to vzalo za své. Pak jsme šli s kamarádem Mosteckou ulicí, kde měl ochotnický soubor napsán, že shánějí herce a herečky. Když se to dozvěděli naši, striktně mi to zakázali. Jenže co mně se zakázalo, o to víc jsem to chtěl dělat. Chodil jsem tam na tajno a pak to došlo tak daleko, že jsem se přihlásil na lidovou konzervatoř.“
Odehrál jste neskutečné množství rolí na prknech řady divadel, včetně Bez zábradlí u Karla Heřmánka. Jak na něj vzpomínáte?
„Vynikající kamarád. Ale jestli to tam můžete dát – doteď nevěřím, že spáchal sebevraždu. Bral prášky, měl strašný bolesti trojklanného nervu a z nich měl takové stavy. Dozvěděl jsem se třeba, že ho kluci hledali, odešel a najednou nevěděl, kde je. Nebo jsme museli zrušit představení, protože se najednou začal motat, a kdybych ho nechytil, upadl by do orchestřiště a rozbil si hlavu. Tohle asi byla taková chvíle, kdy to na něj přišlo a nikdo nebyl doma. On prostě odešel, zaplatil si kurz střílení, a jestliže měl nabitou pistoli, mohlo to být, že prostě zakop a prostřelil si hlavu. Nevěřím, že by tenhle člověk, taková persona, kterej měl všechno promyšlený, se rozhodl spáchat sebevraždu. No a jestli teď tam někdo lže, nevím...“
Lidé se loučli s Karlem Heřmánkem (†76): Divadlo bylo otevřené sedm hodin!
Vy sám také netajíte své zdravotní problémy, nefungují vám ledviny...
„Mně se vždycky udělalo šíleně špatně, byl jsem na práškách a vždycky mě vzali do nemocnice, dali mi transfuzi a byl jsem čtvrt roku fit. Potom se přidala cukrovka, takže inzulin. A pak jsem najednou opuchl a ztloustl asi o třicet kilo. Vážil jsem 117 kilo, z nohou mi začala téct voda a my měli zrovna jet na dovolenou. Řekl jsem manželce, ať mě raději zaveze do nemocnice, a zjistilo se, že moje ledviny jsou konečná. Od té doby chodím na dialýzu.“
Jak často?
„Třikrát týdně.“
Zdeněk Žák
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Deníku Aha! (23. 11. 2024)