Herec z Ulice Petr Vacek: Zpověď o čurání do kelímku
12 fotografií
Už před dvaceti lety byl základním kádrem populární seriálové Ulice, letos se do ní po odluce vrátil. Proč Petr Vacek (59) nad denním formátem nejprve ohrnoval nos, kdo mu vynadal kvůli močení do kelímku a jak oslaví šedesátiny, které má 1. ledna?
Teď jste přispěchal ze zkoušky hry Baťman o Tomáši Baťovi, kterou jste napsal a režírujete a která bude mít 5. prosince na Jezerce premiéru. Co vás k tématu inspirovalo?
„My možná tušíme, že Baťa byl geniální ve výrobě bot a jejich prodeji, ale neznáme jeho osobní příběh. Z kluka, který měl snad čtyři třídy základní školy, neuměl pořádně číst a měl problémy se psaním, se stal úspěšný obchodník. Ředitelka Nadace Tomáše Bati nám prozradila, že mluvil strašně sprostě, neuměl to s lidmi a vydrželi s ním jen proto, že ho měli strašně rádi a věřili mu. Jeho osobní chování ale vůbec nezvládali.“
Ulice slavila 20 let: Patricie Pagáčová a Petr Vacek
Zároveň znovu točíte Ulici, ve které jste byl už v jejích počátcích před dvaceti lety. Jaký to je návrat?
„Já zase tak dlouho pryč nebyl, asi jen rok nebo dva. Průběžně jsem tam měl nějakou malou roli vždycky. Měli jsme krásnou, smutnou linku s Yvettou Blanarovičovou, jejíž postava měla alzheimera a rozhodla se pro asistovanou sebevraždu. To bylo působivý. Teď Nova návrat Jordánových prezentuje jako dárek pro diváky Ulice, ale já mám pocit, že je to dárek pro nás herce. Je to takové nostalgické, protože Páťu (Pagáčovou – pozn. red.) nebo Kubu Štáfka si pamatuju jako děti, a z něj je teď chlap jako hora, který se pere někde v ringu, a z Páti je maminka a úžasná herečka.“
Tušil jste tehdy na začátku, že Ulice bude mít takový úspěch?
„Byla to velká neznámá a já do toho vůbec jít nechtěl. Zavolal jsem tehdy do produkce, že mě seriály nebaví a že bych radši dělal divadlo. Jenže pak mi zavolal pan režisér Dušan Klein, vzal si mě na takový pohovor a já nenašel odvahu říci mu ne. A pravda je, že se mi líbila i ta role, byl to člověk se zájmem o životní prostředí, což bylo v té době téměř tabu.“
Jaké to je být tak dlouho spojen s jednou rolí?
„Mně to nevadí. A neberu to jako jednu roli, ona se pořád mění. Pokaždé je tam jiné téma. Jediné, co je, že si vás s tím lidé ztotožňují. Chudák Jirka Štrébl, který hrál hodně zápornou roli. Když pak přišel do hospody, tak nevěděl, jestli nedostane na budku, protože v seriálu týral holčičku. Ke mně zase jednou přiskočila taková stará babička se slzami očích, že mi musí říct, že mě podvádí žena. Já se lekl, že někde načapala moji tehdejší manželku, a pak mi došlo, že mluví o seriálu.“
Petr Vacek na pohřbu Postlerové: V neděli byl třídní sraz, už jsi nedorazila...
Máte i vy negativní zkušenosti s reakcemi lidí?
„Ne kvůli rolím, ale kvůli tomu, že se občas někde snažím o ekologickou osvětu. Napadla mě takhle paní, kterou rozhořčil můj rozhovor, když jsem někde řekl, jak šetřím vodou. Jako takovou vtipnou drobnost jsem řekl, že kolikrát, když jdu čurat, tak se vymočím do kelímku a odnesu to na kompost. Zlepšuje to dusíkovou bilanci kompostu a ušetřím deset litrů pitné vody za splachování. Jel jsem jindy nočním autobusem, a tam seděl nařachanej, potetovanej skinhead a upřeně se na mě díval. Hned jsem si řekl, že to bude zlý, že mě asi viděl někde v souvislosti s židovskými hřbitovy nebo něčím. Chtěl jsem kolem něj proklouznout k řidiči, kde je to nejbezpečnější, on se postavil proti mně a říká: Nechcete si sednout? Říkal jsem si, že mi měl radši rozbít držku. (smích)“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (16. 11. 2024)
12 fotografií
