Herečka Anna Dvořáková: O kolapsu i slavných prarodičích
27 fotografií
Dědeček Luděk Munzar (†85), babička Jana Hlaváčová (†85), táta Jiří Dvořák (57), máma Bára Munzarová (52). Jde s tím genofondem dělat něco jiného než se věnovat herectví? Váhala někdy Anna Dvořáková (22), pokračovatelka této umělecké dynastie, která bude hvězdou nového seriálu Kamarádi?
Aničko, jaké to je vyrůstat v rodině plné hvězd?
„Nemám úplně srovnání s tím řekněme normálním životem, vyrůstala jsem v tom... Má to spoustu výhod i nevýhod, záleží na úhlu pohledu. Na jednu stranu je to něco neskutečného, mohla jsem potkat lidi a podívat se na místa, kam by se asi normální člověk nedostal. A zároveň je tam ta temnější stránka, o které se tolik nemluví. Něco se ode mne čeká, lidé na vás jinak pohlížejí, soudí vás, mají pocit, že vás znají...“
Který pocit převažuje?
„Teď už ten hezký. V pubertě to byl ten horší.“
Nedávno jste přiznala, že jste dokonce měla psychické problémy.
„Měla jsem stavy panické úzkosti. Rozhodla jsem se o tom mluvit, protože myslím, že je to důležité téma, které se často přehlíží. Takových lidí je hodně, obzvlášť mého věku. Není to něco, co vás musí zastavit a ovlivňovat váš život.“
Anna Dvořáková, dcera Jiřího Dvořáka a Báry Munzarové: Zranění na dovolené
Co to vyvolalo?
„Prostě tlak. Byla to na mě už moc velká tíha, i ze školního prostředí. Ale i potlačované emoce a věci, které jsem neuměla zpracovat. Postupně se to přidávalo, až to spadlo. Psychicky jsem se složila, začala jsem slábnout, měla krizi. Vím, že to u někoho v mém věku může přijít úsměvné, ale bylo to těžké období.“
Co udělali vaši rodiče?
„Nejvíc jsem byla vděčná za mamku, ta mě podržela nejvíc, když jsem to potřebovala. Do konce života jí budu vděčná za to, co pro mě udělala.“
Prý vám hodně pomáhal i děda.
„Ten mi pomohl obecně si věřit. Když odešel, zůstaly mi na něj neskutečné vzpomínky. Vždycky jsem s ním byla ráda, dal mi takové základní morální hodnoty, dodával mi sílu vše zvládnout a nevzdat se.“
Jací byli prarodiče v soukromí? Venku byli vnímaní jako velké a respektované osobnosti.
„Byli úplně normální. (smích) Blbli jsme, děda se mnou zpíval, babička se mnou dělala bramboráky. Snažila se mě naučit i palačinky, ale ty jsem neměla ráda, takže to moc nešlo. Hodně luštila, takže dárky k narozeninám a na Vánoce byly jasné, vždycky chtěla křížovky. Jednou jsem šla s dědečkem po Nové scéně Národního divadla a všichni, okolo kterých jsme prošli, ho zdravili: Dobrý den, Mistře. Já nechápala proč, tak jsem se ho zeptala, proč mu tak říkají. A on jen pokrčil rameny, že vlastně taky neví.“
Děda byl vášnivý letec, vzal vás někdy do letadla?
„Jednou, to jsem byla malinká. Nemyslím, že pilotoval, ale byli jsme tam spolu. A taky rád vařil, hodně. Uměl to výborně, vždycky dělal svatomartinskou husu!“
A taky byl velký otužilec!
(oklepe se) „Teď mi přejel mráz po zádech, jak jste to zmínil. Vždycky jsem šla v zimě do školy, bylo pod nulou, a viděla jsem dědu, jak bere ten krumpáč, rozbíjí led v bazénu a volá na mě: Pojď rychle, to tě probudí! Já mu říkala, že je frajer, ale já bych se ráda dožila dalšího dne. Jednou mě překecal, ale nikdy víc!“
Bára Munzarová nechala manžela i dceru doma: S kým si užila Anděla Páně!
V posledních letech života se úplně stáhli z očí veřejnosti, proč?
„Nedovolím si mluvit za ně. Myslím, že už toho měli hodně za sebou a chtěli zasloužený klid. Soukromí a rodina pro ně byly nejdůležitější.“
Čerpala jste od nich něco i pro svoje herectví?
„Protože babička učila na DAMU, musela jsem s ní i doma mluvit stručně, zřetelně a nahlas. Někdy mě brala i s sebou, když měla lekci pro studenty. Byla na ně hodná, čímž nemyslím, že když jsem tam nebyla já, tak by hodná nebyla, ale přede mnou byla určitě extra hodná. A neříkám tím, že díky tomu už školu nepotřebuji, ale je pravda, že mnoho technikálií, které se tam učí, jsem měla doma odmalička.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (19. 10. 2024)
27 fotografií
