Herec Pavel Soukup: Syn klavírista pilotuje tryskáč za půl miliardy

Narodil se přesně před 70 lety v sedm hodin ráno v soukromé porodnici pod Vyšehradem a druhý den už bylo zařízení znárodněné. Herec Pavel Soukup neměl ani další roky jednoduché. Dvakrát si přesekl holenní kost, jednou roztříštil patu a od jisté smrti ho zachránila dcera s manželkou, které za ním přijely, když mu na chalupě praskl žaludeční vřed. Při té příležitosti navíc objevili lékaři nádor na tlustém střevě.
Měl jste dost úrazů a zdravotních potíží. Vážíte si patřičně života?
„Vážil jsem si života vždycky. I když jsem byl mladý, zdatný, vysportovaný, napružený a připravený vletět do života jako raketa. K stáru jsem zaplatil něco jako daň za život. Ale kolik lidí – i dětí – na tom bylo a je hůř?“
Kdy jste se cítil nejšťastnější?
„Nejšťastnější jsem se cítil při každém narození dětí. Ten pocit se nedá s ničím srovnat. To není jen radost, euforie, výhra v loterii. To není jako když si koupíte rozkošné štěňátko. To je novej člověk. A váš. Z vás. Pro to nenacházím slova.“
Jak je to vlastně s těmi vašimi nevěrami? Pamatuju se, že vás manželka nachytala na nějakou schůzku naslepo.
„ Nevěra? A víte co? Kdo neprodělal nevěru, podobně jako spalničky, ten si nemůže užít »zdraví« manželského života.“
Co dělá váš první syn Adam, který je bratranec Ani, Ester a Lely Geislerových?
„Ukážu vám fotku letadla, se kterým teď lítá po světě. Tryskáč za půl miliardy pro čtyři zbohatlíky pilotuje můj syn, absolvent AMU, klavírní virtuoz.“
Jste rád, že se vaši další potomci potatili?
„Oni se potatili jenom tím, že mají moje geny. Sami za to nemohou, ale ani já se nemám za co omlouvat. Tomu se říká život.“
Proč si herci berou herečky? A proč si herečky berou režiséry?
„Herci pracujou mezi herci. Mezi lidi se moc nedostanou. Proto si většinou neberou ekonomy typu Klause, podnikatele typu Babiše, nebo prezidenty typu Zemana. Jsou unešeni svým řemeslem natolik, že se i prosouloží ke kariéře přes režiséry všeho druhu.“
Jste spokojený s výběrem své profese nebo byste dnes volil jinak?
„Profesor Ota Sklenčka se mě, dávno tomu, zeptal, jestli nelituju toho, že si mě vybral do svého ročníku herectví na DAMU. Odpověděl jsem, že ne. Dnes už bych s tou odpovědí zaváhal.“
Co vlastně dneska slavíte? Silvestr nebo kulatiny?
„Nikdy jsem neslavil a nebudu slavit den humbuku. Víte, na sedmdesátinách je fantastické jedině to, že jsou dvakrát. Poprvé a naposled. Když byl malíř Marc Chagall v podobné situaci jako já, pronesl: Život začíná v sedmdesáti. A toho stébla se já dneska chytám, než utonu.“