Kačer o těžce nemocné Divíškové: Je čas skončit!

ljubba:povím vám jeden svůj zážitek.Měli jsme jet ten den k mému bratrovi na návštěvu,ale jeli jsme až po obědě.Bohužel jsem to mamince řekla hned ráno,že pojedeme a ona snad každých pět minut za mnou přišla a ptala se kdy pojedeme.Už jsem nevěděla co,tak jsem na čtvrtku velkým písmem napsala,ZA STÁŇOU POJEDEME ODPOLEDNE,a řekla jsem jí,až se mě pujde zeptat,ať si to přečte.podotýkám,že to byl počátek její demence a šlo s ní ještě cestovat a sem tam i něco povídat.Po chvíli za mnou přišla a říká mi,Ivanko mě ti přišel nějaký dopis,nevíš kdo mi ho poslal a co mi to tam píše?Nevěděla jsem v tu chvíli jestli mám už brečet,nebo se smát.Když maminka zemřela,tak při rozloučení v restauraci,když jsme si s příbuznými povídali,tak jsem to dala už jako humornou příhodu k dobru.NIKDO kdo to nezažije na vlastní kůži,tak neví o čem je řeč.Ten člověk za to nemůže,ale pro ty starající je to očistec.Byla jsem fakt na pokraji sil,když mi ji odvezli do nemocnice a to už bylo v období,kdy jen ležela a dva měsíce byla ve bdělém spánku a ve dne v noci jen a jen volala a nadávala.I přes to všechno na ni s velkou láskou vzpomínám a nelituji toho,že jsem ji u sebe měla.Nic méně neodsuzuji ty,kteří to nezvládnou.

Ten, kdo onemocněl, tak má pocit, že je zdravý, že mu nic není, ale ten, kdo o něj pečuje, tak mi bylo sděleno psychiatrem, ze se nemusím stydět, že spousta lidí onemocní depresemi, protože se zhroutí z té péče. Navíc moje maminka má pocit, že všichni okolo ní v domově, kam jsme ji museli umístit, jsou nějakým způsobem blázni ale ona je normální, přitom má tu samou nemoc, jako oni, jen třeba na počátku, ale stejně bohužel dělá věci, které si nepřipouští jako věc patologickou, ale přijde jim to normální. Je nesmírně náročné, když o takto postiženého člověka pečujete, jak několikrát během hodiny opakujete tu samou věc. jak nedokáže udržet hygienu, kterou před rokem zvládal normálně. Náročné jsou bludy, kreré nemocné postihují, takže maminka mě několikrát za noc volala, že někdo zvoní a dobývá se k ní do pokoje. Řešíte, že se jí něco ztratilo a čelíte obvinění, že jste jí to sebrali. pak se to samozřejmě najde a vysvětlí, ale ten člověk to zapomene a pořád mluví o tom, že tady měla čokoládu v šuplíku a už tam není, zapomněla, že ji snědla a pořád ji hledá, nebo si dá pytlík s bonbony jinam a pak je hledá.... schovává si věci, co kdyby jí někdo sebral nůžky na nehty... co kdyby jí někdo ukradl bonbony... Já jsem se z toho bohužel zhroutila... tezko vysvětlujete, když si vzpomene, že chce koupit něco, co bylo běžnou věcí před 30lety, že ted uz se to nevyrábí, že to prostě není možné sehnat... Stáří je smutné, pokud dojde k takovému postižení, tak je smutné i pro rodinu...

Kačer se k ní celoživpotně choval jako King.Ona makala, ona zařizovala, ona se starala.Vím, že jí odešlo spaní a byla vyčerpaná mnohokrát, zatímco o něho bylo postaráno a byl v klidu.Tak jí má co vracet!

Obdivuji děti, co psychicky zvládnou se postarat o takto nemocného seniora. Já jsem to psychicky nezvládla..