Tajemství Jitky Zelenohroské: NAČAPALA MATUŠKU S MILENKOU V POSTELI!
Řada filmů, ve kterých hrála, se stala klenotem české kinematografie – Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Starci na chmelu... Proč později Jitka Zelenohorská (77) s herectvím skončila? A jak vzpomíná na svého někdejšího partnera Waldemara Matušku (†76)?
Kdo vás objevil pro filmovou kameru?
„V deváté třídě přišli do školy nějací lidé, že vybírají lidi pro spartakiádu, a ptali se mě, jestli cvičím. Já že ano, tak si mě zapsali. Holky mi pak říkaly, že byli určitě z Barrandova, a opravdu – pak přišla velká obálka z filmových studií a v ní pozvánka na zkoušky na film, který dělali Klos s Kadárem. Ukázalo se, že pro ten film jsem moc mladá, ale asistenta tam dělal režisér Antonín Kachlík, zapamatoval si mě, a když točil svůj první film Červnové dny, rovnou si mě objednal.“
Na natáčení Kdyby tisíc klarinetů v roce 1964 jste se prý seznámila s Waldemarem Matuškou, se kterým jste pak chodila...
„To jsem šla náhodou kolem divadla Semafor a potkala jednu paní produkční, která mě znala z nějakého jiného filmu. A říkala – Jitko, jděte dolů, dělá se tam konkurz. Já že tam nemám namířeno, ona ale ať tam určitě jdu. Vyzvali mě tam, ať jdu na jeviště, já zazpívala jednu takovou těžkou písničku a pak si za piano sedl pan Šlitr a začal hrát Glory aleluja a pořád nahoru. Já zpívala, pak se přidal pan Suchý, začal se mnou tancovat a pak se zeptal, co dělám a jestli bych se mohla na odpoledne uvolnit a zkoušet. Takhle to začalo.“
A kdy se objevil Walda?
„Na jednu ze zkoušek asi za čtrnáct dní přišli všichni zpěváci, pan Gott, paní Pilarová a Walda. A Walda na mě furt koukal, já měla červený svetr a modré wranglerky a takzvané moučkovky, to byly takové jako kovbojské holínky. Ty kdo tehdy neměl, jako by nebyl. Na těch zkouškách jsme se vídali víceméně pořád a Walda mě v podstatě trošku pronásledoval. Já ho nechtěla, mně připadal starý.“ (smích)
Co to zlomilo?
„My vždycky po představení někam šli, a on neměl kde bydlet. Spal tehdy v divadle, pak z něj vypadlo, že staví nějaký byt na Václaváku, ale zatím to jsou jen holé stěny. A pak se jednou nějak rušilo představení, protože si zlomil malíček u nohy, seděl venku před divadlem s holí, mě ho bylo líto, tak mu říkám – pojďte k nám. A vzala jsem ho do bytu rodičů, jednopokojáku, kde jsme bydleli maminka, tatínek a tři děti. Walda u nás nakonec zůstal rok.“
Jitka Zelenohorská na pohřbu Yvonne Přenosilové: Vždycky jsme o sobě věděly
Šokující odhalení vdovce po Pilarové (†80): Nenávist s Matuškovou!
Celý článekAni si nedokážu představit to uspořádání...
„My to měli spíše na přespání, celý den jsme něco dělali, natáčeli jsme, večer bylo divadlo. Často se chodilo k panu Šlitrovi, kde se koukalo do čtyř do rána na filmy... Bylo to hezká doba.“
Byl Walda magnet na ženské?
„Chodilo mu strašně dopisů, ale opravdu strašně moc. Chodila jsem pro ně na poštu, protože do schránky se to nevešlo. Pošťačky k nám nechtěly chodit, prý by potřebovaly velký vůz. Snažila jsem se odpovídat a posílat, ale vše se stihnout nedalo. A ženský pak byly protivný a uražený, když nedostaly odpověď. Jendou jsme přijeli do Brna a tam za Waldou přišla taková hrozná paní, že mu píše dopisy, on jí neodpovídá a že si to s ním ještě vyřídí. A pak se objevila v Praze s kufříkem!“
Vyslyšel někdy milostné návrhy dam?
„Jednou jsem přijela pozdě v noci z nějakého natáčení, asi ve dvě po půlnoci. Otevřu dveře a vidím, že přes pokoj až ke schůdkům, které jsme měli do ložnice, jsou poházené různé kusy prádélka. Došla jsem až do ložnice, kde jsem zkoprněla. Walda hned že to není ku*va, že to je kamarádka a já ať si ta kamarádka sebere svých pět švestek a maže. Byla to taková dívenka, vypadala jako školačka.“
Traduje se historka, že se s vámi rozešel tak, že jste přišla domů a byly vyměněné zámky.
„Tak to úplně nebylo. My nerozešli v Londýně, já tam byla s Ostře sledovanými vlaky a on s Mefistem. Tam jsme si všechno vyříkali. Až pak, když jsem přijela do Prahy a šla si k němu jen pro nějaké věci, byly vyměněné zámky. V podstatě jsme se už nikdy nesešli.“
Jitka Zelenohorská na pohřbu Josefa Somra (†88): Hambaté vzpomínky!
Třebický 15 let po smrti Matušky (†75): Emigrace byla katastrofa!
Celý článekCelý rozhovor naleznete v tištěné podobě Deníku Aha! (27. 7. 2024)