Univerzita Karlova uctila památku obětí střelby: Nezmizeli a nezmizí!

„Ti, kteří v onen temný den zahynuli, zůstávají stále s námi. Nezmizeli a nezmizí.“ Univerzita Karlova (UK) ve zvláštním vydání svého časopisu Forum připomněla památku obětí loňské střelby na filozofické fakultě.
„Následující řádky se mi nepíší lehce. Ani dnes, po řadě měsíců. Jak všichni dobře víte, odpoledne 21. prosince 2023 se naše srdce zastavila. Čtrnáct z nich bohužel nastálo, čtrnáct nevinných srdcí bytostně spjatých s Univerzitou Karlovou dotlouklo,“ napsala rektorka Milena Králíčková.
Na každého, kdo tehdy v budově na Palachově náměstí zemřel, vzpomínají v magazínu jejich blízcí. Další články se pak věnují bezpečnosti či psychické pomoci těm, které tragédie zasáhla. Loni před Vánocemi přišli na fakultě o život dva pedagogové a 12 studentů, dalších 25 lidí bylo zraněno. Pachatel, student fakulty David K (†24), po činu spáchal sebevraždu. Přestože identita některých obětí je veřejně známá, záměrně uvádíme jen křestní jméno.
Adam J. (†34): Student Vídeňské univerzity, stážista programu Erasmus na FF UK
Na svět přišel předčasně, a to v pouhém šestém měsíci. Vážil sotva jeden kilogram. Ale i díky obětavé péči své maminky vše dohnal. Dětství Adam prožil v jihočeském Suchdole nad Lužnicí. Toužil ale poznávat svět, takže střední školu odešel studovat do rakouského Gmündu. Později se usadil ve Vídni, kde se věnoval slavistice na místní univerzitě. V Praze studoval v rámci projektu Erasmus. Loni na podzim se musel podrobit operaci kolena, po které prodělal plicní embolii. Rodině napsal, že »utekl hrobníkovi z lopaty«. I když se ještě necítil dobře, vyrazil Adam 21. prosince na studijní oddělení fakulty, a to se mu stalo osudným.

Eliška Š. (†20): Studentka 1. ročníku FF UK oboru jazyky a komunikace neslyšících
Jazykově nadaná Eliška již od dětství nadevše zbožňovala přírodu a vše kolem ní. Svým blízkým vyráběla a věnovala ručně tvořené dárky inspirované právě přírodou. Byla velkou bojovnicí proti věcem, které se jí zdály nespravedlivé. Snila o zlepšení postavení neslyšících v českém vzdělávání, ale na srdci měla i témata jako rovnoprávnost žen nebo LGBTQ+ skupin. Zbožňovala kočky.

Lenka H. (†49): Muzikoložka, ředitelka Ústavu hudební vědy FF UK
Uznávaná muzikoložka Lenka H. studovala v Irsku, Nizozemsku a Německu. Hudbu milovala od dětství. Zpívala, hrála na housle. Její kolegové vzpomínají na to, jak na koncerty a sborové akce připravovala švestkové jahelníky, jablečné štrúdly nebo dezerty z černého rybízu z vlastní zahrádky. Kromě staré hudby, kterou studovala na odborné úrovni, měla ráda třeba i jazz. Před mnoha lety se dokonce podílela na založení Jazz Clubu Louny. Věnovala se ale i karate, k němuž ji přivedl její bratr.

Jan D. (†50): Vedoucí oddělení finských studií Ústavu obecné lingvistiky FF UK
Neúnavně propagoval severskou literaturu a kulturu vůbec. Rodák z Pardubic Jan D. vystudoval finštinu a švédštinu na Karlově univerzitě, kde později začal i přednášet. Vedl desítky bakalářských i diplomových prací. Měl rád vlaky, hudbu kapely Mňága a Žďorp, finské dehtové pastilky a sladké pečivo. Patřil mezi velmi uznávané lingvisty. Kondolence zaslala řada finských, švédských, polských i německých univerzit.

Klára H. (†20): Studentka 2. ročníku FF UK bakalářského studijního programu archivnictví a pomocné vědy historické se sdruženým studiem českého jazyka a literatury
Pocházela ze slovensko-české rodiny. Výborně lyžovala, plavala a hrála basketbal. Od 13 let se věnovala atletice. Vrh koulí, hod diskem i kladivem, to byly disciplíny, v nichž měla úspěch. V posledním roce svého tragicky krátkého života zazářila ve vzpírání. Za Sokol Vyšehrad vytvořila v prosinci 2023 národní rekord v nadhozu v kategorii do 23 let výkonem 100 kg. Zároveň Klára milovala studium jazyků a archivnictví, kterému se plánovala věnovat profesionálně. Jejím koníčkem bylo také pečení a bavilo ji i šití.

Magdalena K. (†20): Studentka 1. ročníku FF UK oboru jazyky a komunikace neslyšících
Veselou a empatickou Máju měl každý rád. Zbožňovala čtení knížek a kudy chodila, tam lidem pomáhala, ať už to bylo v případě zastání, když vycítila nějakou křivdu, nebo v rámci dobrovolnictví. Babičky z domova sociální péče, za kterými velmi ráda chodila, už od ní bohužel nikdy nebudou mít upravené nehty. Vždy s úsměvem na rtech byla svá a pro kamarády opravdovou oporou. Blízcí na ni budou vzpomínat jako na velkou inspiraci, kterou pro všechny byla.
