Za 40 let dokázal památku vrátit v čase: Byla to pořádná jízda
5 fotografií
Letos je tomu 40 let, co zámku Kunín na Novojičínsku vládne Jaroslav Zezulčík (62). Nepatří k potomkům s modrou krví, ale jako kastelán dokázal vrátit zchátralé památce její barokní krásu.
„V devadesátých letech vypadal náš zámek jako dům hrůzy. Tehdy se začala rýsovat myšlenka a s ní spojené nadšení to změnit. S rozpočtem 60 milionů korun, dnes by to bylo mnohonásobně více, jsme se do toho s městem pustili,“ vzpomíná Jaroslav, profesí historik, pod Muzeem Novojičínska. Jeho starostí byl odborný dohled nad rekonstrukcí, ale také hledání ztracené paměti zámku. Musel pátrat po celém světě po potomcích rodů, které zde žily.
„Internet byl tehdy v plenkách, takže jsme telefonovali a psali dopisy. Potřebovali jsme zjistit podle fotek, jak pokoje vypadaly,“ líčil. Mravenčí práce se vyplatila. Postupem času se spojil s mnoha rodinami bydlícími dnes v Rakousku, Spojených státech i Chile. Nahlédl do jejich alb nebo od nich rovnou získal sbírky, předměty, a dokonce i vybavení pokojů. „Pro návštěvníky je mnohem zajímavější, když vnímají při prohlídce příběhy zámeckých pánů, vidí jejich kapesníčky, ubrusy či povlečení s emblémy,“ poznamenal pan Jaroslav. Tradicí se pak stalo, že potomci šlechtických rodů zámek navštěvují.
„Těch 40 let byla pořádná dobrodružná jízda,“ usmíval se. Ovšem pátrání prý ještě zdaleka není u konce. Věnuje se mu hlavně v zimě, kdy jezdí do vídeňského archivu. Rozsáhlou rodinnou sbírku mu zpřístupnila rodina Harrachů.
Slýchá kroky
O možných zámeckých strašidlech kastelán mluví nerad. „Někdy slýchám kroky, tak jdu hned kontrolovat zabezpečení, a nikde nikdo. Také se tu dějí věci, které nejdou vysvětlit. Podle mě se do zámku za ta staletí vtisklo tolik osudů a navíc se sem vrátily věci, které s sebou ty příběhy a energii nesou, že se záhadám vyhnout nejde. Ale nebojím se jich,“ dodal.
Splnil si dětský sen
Podle svých slov si pan Jaroslav splnil svůj sen bydlet na zámku. Byt má dole v přízemí kunínské památky. Donedávna tam žil se svou ženou. „Sám bych to asi nedokázal, byla mi obrovskou oporou, se vším mi pomáhala. Bohužel mi ji vzala nemoc a bez ní to bude těžké,“ poznamenal smutně kastelán. Jeho velkým přáním, než ve svém poslání skončí a předá žezlo dál, je zvládnout ještě proměnu zámeckého parku do původní podoby.
5 fotografií
