Třicet let už žije s gorilami: Láskou k mláďatům jsou vzorem
Fascinovali ho hroši, sloni, nosorožci. Osud ale Marka Ždánského (48) před 30 lety katapultoval mezi lidoopy. Po jejich boku strávil více než polovinu života. Naučili ho, jak velkou cenu má důvěra, lásce k mláďatům i jak důležitá je rovnováha při ochraně přírody.
I když se Marek nedostal k vysněným tlustokožcům, ale do opičince, práce v zoo byla pro něj i tak splněný sen. Selanka to ovšem nebyla. „Když jsem začínal, gorilí samci bývali nepříjemní, než vás vezmou tak, že jim můžete dát z ruky do ruky jídlo, říct jim, ukaž ruku, a oni vám ji ukážou, to není automatické,“ vysvětluje Marek. Zvlášť pečlivě s humorem sobě vlastním si ho vychutnával gorilí samec Assumbo. Jak mohl, mrskl po něm bobek.
„Chodil jsem k němu v pláštěnce. Strašně to smrdělo. Když to zase jednou udělal, vyhodil jsem mu před očima jeho jídlo do popelnice a řekl mu: Jestli to ještě jednou uděláš, nedostaneš najíst! Od toho dne už po mně nic nemrskl,“ vzpomíná, jak se se zarputilým Assumbem seznamovali. Získat si důvěru zvířat je podle něj velmi těžké. „Když se to povede, je to obrovská odměna. Nikdy jsem je nepodrazil a ona nepodrazi la mě. Což je bohužel u lidí čím dál tím vzácnější,“ povzdechne si.
Potomstvo nade vše
I když gorily Marek miluje a staly se už součástí jeho života, zásadně zvířata nepolidšťuje. Přesto na otázku, jak to mají gorily s láskou, odpovídá. „Milují svoje mláďata. Je až dojemné, když vidíte samici, jak drží mládě, jak si ho dává k prsu, drží mu hlavičku. Nebo kolik tolerantnosti projevuje ohromný, dvousetkilový samec, když na něj doráží potomek, který váží tři kila. S jakým nasazením dokáže bránit svou rodinu. Právě tou láskou k mláďatům jsou pro mě vzorem,“ přiznává Marek.
Podporuje stopaře
Gorily Marek neopustil, ani když po patnácti letech ze zoo odešel. Zapojil se do projektů na jejich ochranu ve volné přírodě. Napsal o nich tři knihy, výtěžek z prodeje šel na jeho miláčky. „Financujeme stopaře. Při zvykání gorilí skupiny na lidi, aby se k nim mohli turisté přiblížit, udělají nejvíc práce a berou nejméně peněz. Dva a půl roku za tou skupinou chodí bahnem, za jakéhokoliv počasí, a získávají důvěru těch zvířat,“ vysvětluje Marek, který už několikrát gorily v pralese navštívil.
Jako vetřelec v jejich světě si ale nepřipadá. „Tady je od zoo podstatný rozdíl. V přírodě s nimi smím být jen hodinu. Navíc, kdyby nechtěly, udělají kdykoliv tři čtyři kroky a zmizí v pralese. Naštěstí jsme pro ně i my zpestřením všedních dnů,“ míní Marek. Tyto skupiny, kterých je jen pár, vydělávají Rwandě, Ugandě a části Konga obrovské peníze. Jedna hodina s gorilami stojí 1500 dolarů a mají plno. Tamní vlády proto mají důvod tvrdě stíhat pytláky. Projekty, do nichž se Marek zapojil, podporují také finančně africké učitele, kteří učí tamní děti o přírodě a její ochraně.