Seriál Volha, vzpomínka na sedmdesátky: Bony a móda

Dnes nás to pobaví, je to lehce bizarní, ale »slušivé« oblečky v dobovém seriálu Volha také leckomu připomenou módní strádání adolescentů v období normalizace. Na západě frčely džíny, trička s potiskem, leč v Československu to byl nežádoucí imperialistický výstřelek. V Tuzexu se na ně stály fronty.
Soudruzi nás v tomto směru také drželi pod krkem. Šilo se z krimplenu a jiných umělých materiálů. A například džíny, které se tu produkovaly, měly k těm západním hodně daleko. „Denim se nahrazoval běžným bavlněným keprem, chyběly speciální šicí stroje dvoujehlovky a potíže dělal i střih,“ píše v knize Móda za železnou oponou Konstantina Hlaváčková. A tak se razila náhradní móda, styl western nebo safari. „Co estetického je na minimódě pro silnější ženy, kterých je u nás přece jen mnoho?“ klade si otázku redaktorka v úvodníku časopisu Žena a móda v roce 1971.
Dívky s minisukněmi byly zkrátka podezřelé. A tak se jely jednotné květinové vzory, kdo chtěl být trochu výstřední, oblékl něco oranžového v kombinaci s hnědou nebo béžovou. „Pak nastoupily vzory geometrické, nejlépe kruhy a kosočtverce. Sukně byly plizované a zvonové. Hodně se šilo z kousků látky, což se venku nazývalo patchworkem a u nás se oficiálně užíval termín záplatový vzor,“ dodává Hlaváčková. Ženám se doporučovalo, aby nevyhazovaly šaty a nosily je přes kalhoty. Módní byly živůtky plné volánků a roláky připomínající chomout. V druhé polovině 70. let se ustupovalo od barev a nastala doba šedi. „Tohle období kontrastovalo s předešlou dekádou, pro kterou byla charakteristická stylovost a elegance. V někdejším Československu už byl znát nedostatek kvalitních materiálů. Nejčastěji se pracovalo s tesilem a silonem, vyráběly se umělohmotné boty,“ připomíná kostýmní výtvarnice Vladimíra Fomínová, která spoluvytvářela vizuální podobu minisérie Volha.