Letec Jiří Pavel Kafka (97): Poslední Čech z 311. perutě
6 fotografií
Plukovník Jiří Pavel Kafka (97) je posledním žijícím českým letcem, který za druhé světové války působil v 311. peruti RAF. Do Anglie se dostal tzv. Wintonovým transportem, vlastně celý život měl obrovské štěstí. Navzdory válce, holocaustu, komunismu…
Před válkou žil s mladším bratrem Felixem a rodiči v pražské Pařížské ulici. Vychodil obecnou školu na Františku a poté docházel do gymnázia na Příkopech. S bráchou odjeli v roce 1939 vlakem, který vypravil proslulý Nicholas Winton. Felix dodnes žije v Anglii a oba bratři si volají každý den.
Nuda ve vlaku
„Táta byl advokátem a předsedou židovské obce, maminka se starala o domácnost. Jako kluci jsme jako Židé problémy neměli. Vlastně jsme je spíš ignorovali. Až mámu na podzim 1941 odvezli do koncentračního tábora,“ vzpomíná na dětství Jiří. Dne 28. června 1939 odjel patnáctiletý Jiří s bratrem, který měl v ten den čtrnácté narozeniny, do Anglie.
„Dostal jsem hned na nádraží na starost postižené dítě. Jeho máma viděla, že jsem byl dost urostlý a desetiletý kluk byl po dětské obrně, potřeboval pomoc.“ Cesta byla příjemná, děti se akorát ve vlaku nudily. Navíc se několik hodin čekalo na hranicích, v Praze se zapomněly nějaké doklady, takže pro ně jeli zpět taxíkem. „Při přejezdu přes Německo jsme museli mít zavřená okna i dveře. Otevřeli nám je až v Holandsku, kde nás vítali, jako bychom byli delegace,“ směje se.
V osmnácti do bombardéru
Ve škole zůstal Jiří dva roky, ale nebavilo ho to a odešel na učení k firmě Sigmund Pumpy. Po večerech docházel do kurzů a složil maturitu. Dne 13. června 1942 narukoval v Anglii k pozemní československé armádě. „Bylo mi osmnáct a brzy mě přeřadili k letectvu. Táta byl proti. Chtěl jsem po něm, aby mi s tím pomohl, on mi ale řekl, že jestli se chci zabít, ať si to zařídím sám. Vždyť právě v roce 1942, kdy se 311. letka měnila z bombardovací na pobřežní, padlo hodně letců v bitvě o Anglii.“
Jiří byl vycvičený na radistu- -střelce. Musel znát morseovku, obsluhovat rádio, radar a současně umět střílet z letadlových kulometů. „Ve vzduchu jsme trávili až osmnáct hodin. U radaru jsme se střídali, protože jsme nemohli být pořád plně soustředění. Občas jsem fotil mraky přístrojem, na který se snímalo cokoliv, co se mohlo hodit. Když se na to ale na zemi přišlo, byl malér.“
ŽIVOT PO VÁLCE
S letadlem Liberator a posádkou přistál v Praze-Ruzyni až v srpnu 1945, do té doby čeští letci ještě hlídkovali nad Norskem. V tamních fjordech se totiž schovávaly německé ponorky, jejichž velitelé se nechtěli vzdát, i když už bylo po kapitulaci. Okamžitě vyrazil za rodiči do Klimentské ulice, dům v Pařížské byl zničen po bombardování. „Doma nikdo nebyl, tak jsem si sedl na schody před dveře a čekal. Když se rodiče vrátili domů, máma se lekla. Neviděla mě šest roků.
Celý článek naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (7. 11. 2021)
6 fotografií
