Vyhlášená znalkyně Vanda (77): Léčivá moc bylin! Nespavost, hemoroidy a další problémy
Bylinkám byla odpradávna přisuzována čarovná moc. Dovedly pomáhat od nemocí, upevňovat zdraví. Lidé věděli, kde jaké rostou a na jaký neduh kterou použít. V posledních letech zažívají renesanci. Stále častěji se k nim navracíme a začínáme je hledat a sbírat v přírodě i pěstovat doma na zahrádce nebo za oknem v truhlíku. Vanda Vrlová (77) z Valašského Meziříčí na Vsetínsku se věnuje jejich léčivé síle již 40 let.
Jste vyhlášená znalkyně bylinek, besedujete a dělíte se o zkušenosti se zájemci, mimo jiné v Národním muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Jak jste se k léčivkám dostala?
„Tatínek byl právník a chtěla jsem pokračovat v jeho šlépějích. Tehdy jsem ale neměla ten správný původ. »Ve vašem případě je to bezpředmětné,« řekl mi ředitel jedenáctiletky, když jsem si chtěla podat přihlášku. Bavil mě ale i národopis. Prvním ředitelem rožnovského muzea v přírodě byl můj strýc Arnošť Kubeša, tak jsem tam po maturitě v roce 1960 nastoupila.“
Stála jste i u zrodu dostavby Valašské dědiny.
„Byla jsem jednou ze tří pracovníků muzea. Jezdili jsme po vesnicích a vytipovávali chalupy, které se poté rozebraly na trámy a přestěhovaly. Dokázali to šikovní tesaři z přidružené výroby Jednotného zemědělského družstva ve Velkých Karlovicích.“
A jak došlo na bylinky?
„Až po mé druhé mateřské se synem. K chalupám v muzeu bylo třeba udělat i zahrádky. Tak jsem byla pověřena, abych zkoumala, jaké byliny dříve lidé sbírali v přírodě a na co je používali. Valaši vzpomínali na své předky. Většinou neměli peníze na doktory. Byli odkázáni hlavně na byliny a domácí léčení. Na doktora se obraceli až v nouzi nejvyšší. Nyní je tomu naopak. Když nepomůže oficiální medicína, chtějí, aby pomohla příroda. Ale byliny lze doporučit jen jako doplněk léčení. V žádném případě ne jako lék.“
Taková práce vás musela bavit, ne?
„To ano, ale byla to léta 1976 až 1978. Tehdy nebyly byliny všeobecně známé. Ani zdaleka nebyly tak populární jako dnes. Když s nimi někdo léčil, byl to šarlatán. A ani knih o nich nebylo mnoho. Ale pamatuji, když jsem chodila na základku, sbírali jsme povinně pro farmaceutický průmysl šípky, lipový květ, černý bez, jitrocel. Hrozili nám, že kdo je nepřinese, nedostane vysvědčení.“
Máte svoji oblíbenou čajovou léčivou směs?
„Vytvořila jsem Devatero kvítí. Věřilo se, že devítka je číslo magické, čarovné, působící pozitivně. Na Rožnovsku se uchovaly vzpomínky na čarovnou bylinu, která měla devět mocí. Panovala víra, že pokud se v jejím odvaru ženská devětkrát umyje, »učiní ju vzácnú a přivábí jí mnoho milencův«. Ale která to byla, nevíme. V dochovaných vzpomínkách pamětníků se setkáme s devaterem léčivých bylin, devaterem koření i jídel. Vánočka je z devíti pramenů pletená, velikonoční tatar z devíti prutů...
Kterých devět druhů bylin jste zvolila?
„Směs pomůže od kdejaké nemoci, nesnáze, problému, a navíc přičaruje lásku. Musí tam být vždycky složky léčivá, vonná a milodějná. Moje směs obsahuje mateřídoušku, mátu, meduňku, řepík, třezalku, lipový květ, květ černého bezu a fermentované listí jahodníku, ostružiníku a malinové. Sladí se medem nebo kořenem z lékořice, který se chvíli povaří. S mátou se musí ale opatrně, aby nepřehlušila vše ostatní. Odvar pak léčí nejen kašel, ale i lásku. Jiná varianta bylin je meduňka, třezalka, dobromysl, řepíček, ostružinové listí, mateřídouška, tymián, divizna a květ černého bezu.“
Říkáte fermentované. Co to obnáší a k čemu je to dobré?
„Toto mladé listí se sbírá od konce května až do září, když oschne ranní rosa. Nejlepší je stejný podíl všech druhů. Do večera je nechám na plátně nebo v košíku zavadnout. Pak prostřeme na čistou utěrku a válkem poválíme, aby se rozdrtily buňky. Lehce pokropíme vodou a směs poté stočíme do pevného válce a dáme do sáčku na slunce nebo do tepla a důkladně zatížíme. Tak nastane fermentace, kvašení. Pak necháme volně doschnout. Směs bude mít až černou barvu, více voní a chutná výborně.“
O co lepší jsou fermentované byliny?
„Osvěžujícím způsobem povzbudí. Jako káva nebo černý čaj. Doporučuji, když jede někdo na dlouho cestu, aby řidič neusnul, dá si čaj do termosky. Osvědčil se při cestách k moři do Chorvatska.“
Kdy nejlépe byliny sbírat?
„Tetky říkávaly – kolem svatého Jána. To je 24. června. Týden před a týden po. Bylinám říkaly zeliny. Sbíralo se zasucha během dne. Ne za rosy. Ale taková divizna jen dopoledne, odpoledne květy již odpadnou. Důležité je sbírat v čistém prostředí a opatrně. Já chodím s nůžkami, byliny stříhám, aby i příští rok vyrostly.“
Nejoblíbenější v létě jsou meduňka a máta. Čaj z nich, nebo jen voda, do které se na ovonění přidají jejich lístky, se pijí na osvěžení. Na co sloužily v minulosti?
„Meduňku trháme před květem od června do srpna odpoledne. Pozor, sušená ani čerstvá se nikdy nesmí vařit. Vytratily by se léčivé a aromatické látky. Je známá jako nejstarší léčivo na bolesti po porodu a uznávána jako uklidňující prostředek. Čerstvými meduňkovými pokrájenými listy lze zajímavě ochutit na talíři uvařenou rýži. Máta kadeřavá nebo taky balšánek se pěstovávala na zahrádkách k dochucení pokrmů. Říkalo se, že je léčivá snad na všechno. Zajímavá je mátová omáčka. Připravíme bešamelovou omáčku, zjemníme smetanou a na závěr dáme drobně nasekané lístky máty. Podáváme k vařenému nebo uzenému masu. Lidé věřili, že vzbuzuje tělesnou žádost a utvrzuje všechny údy, posiluje mozek a paměť.“
Zbytek rozhovoru najdete v tištěné verzi Aha!
