Naháč z Lysé se takhle zřídil: Vyléčil popáleniny 2. stupně!

Kdo se poslední roky vydal pěšky na Lysou horu, určitě potkal Jána Čupu (69). Polonahý horal totiž ještě do nedávna vyrážel na její vrchol den co den. Už je ikonou, inventářem, kdekdo se s ním fotí. Nechybělo však mnoho a oblíbený beskydský vrchol, od kterého bydlí jen pár kilometrů, mu už navždy mohl zůstat zapovězený. Měl těžký průběh covidu a ošklivě se také popálil...
Občas si nahoru vyšlápne i pětkrát během čtyřiadvaceti hodin. Lidé ho zastavují, ptají se, fotografují se s ním, protože především v zimě na někoho takového jen tak nenatrefíte.
Těžký průběh covidu
Teď má načas utrum, Ján Čupa se v dubnu musel nejdříve poprat s covidem. „Zprvu byla pozitivní manželka, mě to potkalo o týden později. Měl jsem deset dnů vysoké teploty až 39,9 °C. V takových horečkách jsem ležel deset dnů. Karanténa nám skončila 13. dubna, ale s manželkou jsme byli stále oslabeni. Takže jsem počítal s tím, že se na hory nedostanu ještě asi měsíc,“ vrací se ke koronaviru Ján Čupa. Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, což u Jána Čupy platí dvojnásobně. Tři týdny po skončení karantény se už cítil tak dobře, že začátkem května uvažoval opětovně o výšlapech na Lysou horu. Jenže 2. května k večeru přišel k vážným popáleninám na celé tváři, uších, krku, hrudníku a dalších částech těla. Důvod, jak k popáleninám Ján Čupa přišel, známe, na jeho přání je však redakce nezveřejní.
Nechtěl do nemocnice
„Přestože jsem byl hodně popálen, do nemocnice jsem zpočátku nechtěl. Takže jsem doma zůstal ještě další tři dny. Následně se však můj zdravotní stav začal hodně zhoršovat, proto jsem požádal kamaráda, ať mě zaveze do Poruby na popáleninové centrum. To byla moje záchrana, příště bych už takovou chybu, abych nejel do nemocnice hned, neudělal. Vypadalo to, že mě neminou ani plastické operace. Ten, kdo mě zná, by mě tehdy nepoznal,“ popisuje horké okamžiky svého života Ján Čupa. Ján Čupa měl hluboké popáleniny druhého stupně na osmi procentech těla. V nemocnici strávil prý »jen« dvanáct dnů.
„Podobně popálení byli v nemocnici minimálně pět týdnů. Dávali mi na tělo různé masti. Na hlavě jsem měl skvrny, slezla mi kůže prakticky z celého obličeje, takže hrozilo tak padesát na padesát, že půjdu na operaci. Následně se naštěstí začaly popáleniny hojit.“ Nezvykle rychlý průběh jeho léčení obdivovali doktoři i zdravotní sestřičky. Dokonce se na něj chodil dívat lékařský personál také z jiných oddělení.
Celý článek naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (23. 5. 2021)