Přišli jste o práci? Poradíme vám, jak najít novou!

Jak se bude vyvíjet situace na trhu práce v nejbližších měsících?

„Protože nemáme křišťálovou kouli, můžeme jen odhadovat. Jsou odvětví, kde vlivem koronakrize zaměstnanost poklesla. Dělám ale maximum pro to, aby firmy nemusely propouštět. Náš program Antivirus, který je podle odborníků nejúspěšnějším programem téhle pandemie, pomohl zachovat přes 900 tisíc pracovních míst. Naše ministerstvo díky tomuto programu ochránilo zaměstnance 70 tisíc firem – tedy čtvrtiny všech firem v České republice. A hlavně díky Antiviru jsme navzdory mírnému růstu nezaměstnanosti evropskými premianty – máme ji stále nejnižší ze všech 27 států EU.“

Jenže to se podle ekonomů bude nepochybně zhoršovat...

„Pochopitelně nemůžeme takříkajíc usnout na vavřínech. Teď jsme někde nad čtyřmi procenty, a ještě to asi poroste. Nejvíce zřejmě v oblasti ubytování, stravování a pohostinství, v kultuře, ale také v dopravě nebo zpracovatelském průmyslu. Mým úkolem je, aby nezaměstnanost rostla co nejpomaleji a aby dopady pandemie na lidi byly co nejméně bolestivé. A jak už to bývá, vše špatné může být pro něco dobré. Je proto potřeba říct, že stávající krize urychlila nástup moderních technologií, které nejenže umožnily lidem pracovat z domova, ale rozvoj digitalizace přinese v budoucnu i řadu nových pracovních příležitostí.“

Co by tedy měli udělat lidé, kteří se cítí být ohroženi výpovědí – mohou se nějak bránit, nebo se na to lépe připravit?

„Pravidla výpovědi jsou jasně daná zákoníkem práce. Nejde někomu dát výpověď jen tak, ale musejí k tomu být jasné důvody. Jedním z nich je například zrušení zaměstnavatele. Tehdy má zaměstnanec nárok na odstupné, jeho minimální výši stanovuje zákon, a to podle počtu u zaměstnavatele odpracovaných let. Spoustu užitečných informací máme na webu ministerstva, a to i o právech zaměstnanců nebo o tom, co mohou lidé dělat, pokud jim hrozí ztráta práce, nebo už o ni dokonce přišli.“

Co byste tedy poradila těm, kteří skončí na dlažbě?

„Nikdo rozhodně nezůstává bez pomoci. Pokud hned nepřechází na jiné místo, je v první řadě potřeba nahlásit se na pracák jako uchazeč o zaměstnání. Těm navíc náleží zpravidla i podpora v nezaměstnanosti, a to po dobu 5 až 11 měsíců, v závislosti na věku. Na úřad práce se ale můžete obrátit – pokud máte dostat výpověď – ještě v době trvání pracovního poměru. Pomohou vám najít jinou vhodnou práci.“

A není to jen formalita, opravdu se tam lidé dočkají pomoci?

„Úřad práce má spoustu možností, jak pomoci – od poradenství přes různé motivační programy až po rekvalifikace nebo dotovaná pracovní místa. Zhruba před půl rokem jsme spustili projekt Outplacement, který právě pomáhá lidem najít místo už v době, kdy jim běží výpovědní lhůta.“

Mnohým lidem nezbyde než změnit profesi. Budou mít úřady práce připravenu dostatečnou nabídku na rekvalifikace?

„Brzy nás čekají obrovské změny. Je dost dobře možné, že až budou naše děti a vnoučata dospělá, spousta současných profesí už nebude existovat. Cílem rekvalifikací je rozšířit zájemci o práci stávající kvalifikaci nebo zajistit novou. Na jaře bychom měli být schopni rekvalifikovat tempem 100 tisíc lidí ročně. Smysluplné rekvalifikace teď pro mě budou prioritou číslo jedna.“

Je nějaká »sázka na jistotu«, tedy rekvalifikace na jakou profesi by mi určitě zajistila práci?

„Dobrou šanci budou mít lidé se znalostmi oborů s určitou přidanou hodnotou nebo směřující do oblasti specifických služeb. Mluvím třeba o elektrotechnice, počítačích, telekomunikacích, zdravotnictví, ošetřovatelství nebo sociálních službách atd. Zároveň ale zůstává silná poptávka po činnostech, na které stačí pouze základní vzdělání. Tam, kde se předpokládá vysokoškolské vzdělání, zůstává hlad po lidech se zaměřením na informační technologie, poptávka je ale i po právnících.“

Nejhůř od dubna 2017

Míra nezaměstnanosti v lednu citelně narostla na 4,3 procenta, když ještě koncem prosince 2020 činila rovná čtyři procenta. Je tak nyní nejvyšší od dubna 2017. V lednu přibylo zhruba 17 tisíc nezaměstnaných, a tak v evidenci úřadů práce bylo 308 859 lidí. Ve srovnání se stejným měsícem loni nezaměstnanost stoupla o 1,2 procenta, počet lidí bez práce vzrostl o 78 837 a naopak o 15 966 ubylo volných míst. Tento trend má podle ekonomů i ministerstva práce bohužel pokračovat.

NEBOJTE SE ZMĚNIT PROFESI

Jako by celá ohromná Ostrava byla bez zaměstnání! V Česku nyní 308 859 lidí čeká na úřadech práce, jestli jim najdou nějaké místo. Jen během ledna přibylo zhruba 17 tisíc nezaměstnaných. A to rozhodně není konečný účet za pandemii. Mnohé profese kvůli ní mohou na práci čekat roky. Nebo musí sebrat odvahu »přesedlat«. Aha! se na základě středečního dílu seriálu Rok změn o ztrátě práce ozvali čtenáři, kteří už to udělali. „Nebojte se toho,“ vzkazují ostatním.

Z bagristy sanitářem

Opustil volanty bagrů a náklaďáků a stal se ošetřovatelem v novojičínské nemocnici. To je ve zkratce pracovní osud Pavla Rojíčka (46) z Veřovic. Celý život jej živily jízdy nadrozměrnými vozidly v autodopravě. Když bylo potřeba, nasedl do bagru a hloubil základy domů. To už je ale dnes minulostí: po rekvalifikaci je z něj sanitář nápomocný pacientům i zdravotnímu personálu. A novou práci si pochvaluje. „Vždy mě to do nemocnice tak nějak táhlo. Člověk má dobrý pocit, když někomu může pomoct. Prostě jsem jen začal dělat to, co jsem chtěl sám už od mládí,“ popisuje životní změnu Rojíček. V covidové době ho zaučili on-line a poté už přišla praxe. A jak tvrdí, na rekvalifikaci nikdy není pozdě. „Právě si dodělávám kurz, abych mohl být ošetřovatelem. Chtěl bych se stát řidičem-záchranářem u záchranky. Je třeba se v životě posouvat stále dopředu,“ vidí svou budoucnost optimisticky.

Autům už nešéfuje, ošetřuje

Ač byla usměvavá Daniela Pustějovská (42) z Kopřivnice dlouhá léta mistrovou v automobilce, po rekvalifikaci pomáhá pacientům v novojičínské nemocnici. O změně povolání začala přemýšlet po mateřské. Nakonec ji přemluvila její sestra, která ve špitále šéfuje sestrám na plicním oddělení. „Říkala: vždyť jsi vždy chtěla být ošetřovatelkou. Tak jsem ji poslechla,“ usmívá se maminka čtyř dětí během přípravy zkumavek na odběry. Je to prý konečně práce, která ji naplňuje. Bere ji spíš jako poslání a je šťastná. „Přijímám pacienty, měřím tlak, teplotu, ukládám je na lůžko, poskytuji veškerou péči, kterou potřebují. Naslouchám jejich příběhům a strastem, a pomůže často i pohlazení,“ svěřil se »anděl«, který nyní studuje na diplomovanou sestru.

Průvodce David Chlum (45) sdílí procházky

Lidé si předplatili prohlídky za 100 tisíc korun! Živí ženu, dvě děti a v koronakrizi se jeho příjmy propadly skoro na nulu! David Chlum (45) po 23 letech, kdy působí jako průvodce, řešil, co si počít v pandemické Praze bez turistů. Aby nemusel opouštět profesi, bylo nutné, aby si našel nové působiště. A pomohl mu internet. Jeho manželka se stará o nemocného tatínka, a tak je jediný, kdo do čtyřčlenné rodiny přináší peníze. Přitom od loňského března přišel o 80 procent příjmů. Zůstat v profesi mu ale umožnil mobilní telefon, internet a notná dávka odvahy. V době karantén, kdy z metropole zmizeli turisté, začal své komentované procházky vysílat živě přes sociální síť. Prohlídky ale musel přizpůsobit české klientele. „Musel jsem jít víc do hloubky, připravit méně tradiční prohlídky jako například pražské průchody. Nastudoval jsem desítky knih týkajících se místopisu, zajímavostí, které běžně nenajdete,“ říká. »Zkrotit« musel nejen techniku, ale vlastní nervozitu. „Na těch prvních videích se mi třese ruka rozrušením. Musím říct, že to je určitý typ adrenalinu,“ říká. Dnes se na jeho Toulky Prahou pravidelně dívá kolem 13,5 tisíce lidí. „U nejpopulárnějších videí, jako bylo například to o Karlově mostě, jsem ale měl až 50 tisíc shlédnutí,“ chlubí se. A diváci ho podpořili, nakoupili poukazy na budoucí služby za 100 tisíc korun. Prodané prohlídky uskuteční hned, jak to bude vzhledem k omezením možné.

Kadeřnice za volant trolejbusu

Coby samoživitelka potřebovala kadeřnice Nela Poláchová (29) víc času na dceru (6) a hlavně stálý příjem. Po mateřské se tak rekvalifikovala na řidičku. Dceru teď stihne odvézt do školy i vyzvednout z družiny, protože jí dopravní společnost Zlín-Otrokovice vyšla vstříc a má jen ranní směny. Přiznává ale, že zpočátku si šoférskou profesi nedovedla vůbec představit. Musela zvládnout zkoušky na náklaďák, autobus, na profesní průkaz a poté zácvik na trolejbus. „Když jsem viděla dlouhý kloubák, tak jsem si říkala, že s takovým monstrem může jezdit jedině blázen. A jsem jedním z nich,“ směje se a připouští, že se jí s ním nakonec jezdí lépe než s autem. V trolejbuse se jen musí více soustředit na jízdu a být opatrnější než v autobuse. „Mám nad sebou dráty, elektriku. Musím zpomalit do každého křížení či sjezdovky. Mít oči všude. Mám v rukou životy cestujících. Občas spadnou sběrače, ale nasadit je není žádná hrůza,“ přiblížila práci, která ji baví.

Kam se obrátit?

Co se týká rekvalifikace, je úplně nejjednodušší informovat se na Úřadu práce. Tam vám poradí, doporučí, kam se obrátit.

PODMÍNKY PRO ZAŘAZENÍ DO KURZU

• být v evidenci úřadu práce jako uchazeč nebo zájemce o zaměstnání 
• mít odpovídající vstupní kvalifikační předpoklady pro daný rekvalifikační kurz a pro výkon profese, na kterou se rekvalifikuje 
• být zdravotně způsobilý/lá z rekvalifikace musí být potřebná a účelná

ÚHRADA a PODPORA

•  úřad práce hradí náklady rekvalifikace (kurzovné) za uchazeče nebo zájemce o zaměstnání, pokud je na rekvalifikaci doporučí a uzavře s nimi, ještě před zahájením rekvalifikačního kurzu, písemnou dohodu o rekvalifikaci. 
• Nárok na podporu při rekvalifikaci má ten, kdo se zúčastní rekvalifikace zabezpečované pobočkou úřadu práce a ke dni, k němuž má být podpora při rekvalifikaci přiznána, není poživatelem starobního důchodu. Výše podpory je 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku z posledního zaměstnání.
  

  Musíte vědět!

  Seriál Aha! Jak se vyrovnat se ztrátou zaměstnání!

  Celý článek

  .