Naděje na důchod se rozplynula! Zaměstnanec roku na dně!
Jak málo stačí, aby se sny o pohodovém důchodu rozplynuly jak pára nad hrncem. V případě pana Svobody to bylo spíš jedno škrtnutí sirky. Stal se totiž obětí žhářství. Na jeho případě je patrné, že odsuzující rozsudek někdy spravedlnosti nestačí! Jak jinak se totiž dá vysvětlit situace, kdy nevinná oběť trestného činu přišla o dobře udržovanou nemovitost, na jejíž opravu bude ve svém věku už jen stěží vydělávat? Naštěstí se pan Svoboda domáhal svých práv a obrátil se na soudního exekutora.
Pan Svoboda byl celý svůj život oddaným zaměstnancem nejmenovaného závodu ve strojírenském průmyslu. Své práci se vždy věnoval na maximum, a tak si jej vedení často pochvalovalo jako jednoho z nejlepších pracantů v jejich službách. Když ale našel vzácnou chvilku volného času, nechal město za sebou a vyrazil do své oázy klidu.
S podobnou vervou jako v zaměstnání se pan Svoboda věnoval i rekonstrukci své chaty. Pořídil ji celkem levně, byla to totiž neobyvatelná ruina. Tomuto projektu zasvětil roky svého života, a v určitém momentě si udělal jasno v jednom – na tomhle místě stráví stáří, až z práce odejde na zasloužený odpočinek.
„Jednou v noci mě probudil telefonát,“ vzpomíná znechuceně pan Svoboda. „Byl to soused, který bydlí v domě hned vedle mé chaty. Oznámil mi, že na místě zasahují hasiči, všude šlehají plameny, a že mám radši co nejrychleji dorazit. Okamžitě jsem se tam vydal, ale když jsem se tam konečně dostal, byla už nemovitost značně zdevastovaná. Zasahující hasiči mi ani nebyli schopni říct, co se stalo. A pak přišla na řadu policie,“ vykresluje detaily osudné noci.
V troskách, ve které se ze dne na den proměnil plán pana Svobody na venkovský důchod, policisté našli stopy naznačující cizí zavinění. Následně dopadli pachatele, který se k zapálení chaty po krátké době přiznal. Trestní soud rozhodl o žhářově vině a ten byl odsouzen k trestu odnětí svobody.
Spravedlnosti jistě bylo učiněno zadost, pan Svoboda se tak ale rozhodně necítil! „Soud mi sice už v trestním rozhodnutí přiznal náhradu škody, protože jsem uplatnil nárok jako poškozený, ale buďme k sobě upřímní! Ten floutek rozhodně nepůsobil jako člověk, který by mi byl schopen vynahradit škodu ve výši 600 tisíc,“ vyjadřuje své pochyby oběť trestného činu.
Obavy pana Svobody se brzy naplnily. S vykonatelným soudním rozhodnutím po čase kontaktoval soudního exekutora, který měl dlužnou částku vymoci. Exekutor při prvním pohledu na majetkové poměry pachatele vyjádřil silné pochybnosti, že se exekucí podaří alespoň vzdáleně přiblížit koncové částce.
Nepříliš nadějné vyhlídky oběti trestného činu však exekutor posléze zvrátil díky své důslednosti. Dohledal, že povinný poté, co obdržel vyrozumění o zahájení exekuce, účelově ukryl majetek nezanedbatelné hodnoty. Exekutor pohotově uplatnil námitku neplatnosti takového jednání, díky čemuž mohl následně panu Svobodovi vyplatit značnou část vymáhané náhrady škody. Ten tak získal prostředky k zahájení rekonstrukce.
Legislativní změny exekučního řízení z poslední doby se nesou ve znamení zvýšené ochrany dlužníků – povinných. Těm nepoctivým je tak do vínku dáváno neustále více a více práv a možností, jak řádně vedenou exekuci odkládat i mařit. Méně se pamatuje na věřitele, kteří nejsou vždy banky nebo telefonní operátoři, což je ostatně vidět i na příkladu z tohoto článku. V době současné epidemie onemocnění COVID-19 byli zákonem zvýhodněni všichni dlužníci bez ohledu na jejich postavení a na situaci věřitele.
Exekutorská komora ČR samozřejmě chápe důvody pro pomoc dlužníkům v těžké situaci, ta by ale měla být řešena vždy individuálně, aby se nenahrávalo nepoctivým záměrům. Profesní organizace soudních exekutorů proto doporučuje, aby věřitelé neodkládali zahájení exekuce. Pozdní zahájení exekučního řízení může vést ke snížení možnosti vymožení pohledávky a v konečném důsledku k povinnosti věřitele nést náklady řízení.
