Kastelán Bohumil Norek (68): Mých 52 let na zámku Telč
6 fotografií
Není princ ani král a v žilách mu nekoluje modrá krev. Přesto už dvaapadesátý rok většinu času pobývá na jednom z nejpohádkovějších zámků Česka. Podobně netradičním pracovištěm se v republice může pochlubit jen málokdo. Kastelán zámku v Telči na Jihlavsku a nestor mezi správci českých hradů a zámků Bohumil Norek (68) si i po tolika letech života mezi zdmi »nasáklými« historií považuje a dnes a denně užívá.
Dvaapadesát let kastelána zřejmě neděláte, začínal byste v šestnácti. Jak je to s vaším pobýváním na zámku v Telči?
„Otec byl velkým sportovcem-atletem a miloval historii. V roce 1960 se stal kastelánem a já jsem od osmi let na tomto zámku vyrůstal. Nikdo ho nezná lépe než já. Jako kluk jsem zámek prolezl skrz naskrz.“
Takže vy jste již druhá generace kastelánů na Telči?
„Ano! Táta šel do důchodu po pětadvaceti letech v roce 1985 a já to chtěl dělat po něm. Tehdy jsem se však od soudruhů dozvěděl, že zámek není žádná rodinná firma a že to nepřipadá v úvahu.“
Co bylo dál?
„Místo kastelána tehdy bylo už dopředu připraveno pro úplně jiného tehdejšího soudruha. Já byl vystudovaný stavař se zaměřením na vodohospodářské stavby, tak jsem stavěl přehradní hráze.“
To vás muselo mrzet.
„Víte, já na zámku musel pomáhat už jako kluk. Táta byl kastelán, maminka prodávala vstupenky a průvodcovala. Když jsem pak studoval, musel jsem někdy zaskočit v pokladně a někdy dělat i průvodce. Já ten zámek nenáviděl. Dokonce jsem si přál, aby spadl. To je paradox, co? Ale nedivte se, kluci šli na pivo, na zábavu, a já makal na zámku.“
Takže nakonec, jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc?
Je to tak, jako mladej kluk jsem pochopitelně více tíhl k hokeji či volejbalu a zámek mi to často znemožňoval. Ten vztah k němu se však postupně vyvíjel. Byl jsem kluk ze zámku a na to se báječně lovily holky. Bral jsem je tajně do zámku, to pro ně bylo něco tajuplného.“
Jak jste se na zámek vrátil, kdy jste se stal kastelánem vy?
„V roce 1993. V konkurzu jsem sice skončil na druhém místě, ale můj předchůdce se vzápětí neosvědčil, a tak jsem byl jmenován za něj. Naskočil jsem takříkajíc do rozjetého vlaku. Tehdy se mi splnil sen, zámek už jsem miloval.“
Nějak najednou?
„Ten vztah se upevňoval s věkem. Já se sice narodil v Dačicích, ale vyrůstal jsem v Telči. Tady celou dobu žiji. Tohle město se zámkem nelze nemilovat. A tahle práce se musí dělat srdcem.“
Práce kastelána, to zní hodně romanticky.
„Tady je zámek přímo ve městě. Když mě někdo naštve, jdu do hospody na pivo. A na zámku nebydlím. Ale představte si hrad Bítov. Tamější kastelán se mi jednou svěřil, že na zimu se zásobí pivem a konzervami. Když tam nasněží a ten kopec od hradu namrzne, nikam se nedostane. Tak co, to je romantika?“
Vy jste dobře věděl, co práce správce památky obnáší?
„Moc dobře jsem to věděl. Je to práce od rána do večera. Tehdy jsem také pochopil své rodiče, proč spolu na zámku pracovali. Aby se vůbec viděli, museli být spolu v práci. Kastelán to nemůže zabalit po posledním návštěvníkovi. Například, když se tu filmuje, tak ještě v noci procházím po filmařích zámek, abych se ujistil, že je vše v pořádku.“
A nebojíte se? Sám v tak ohromném komplexu.
„Ne! (a zachrastí výhrůžně obřím svazkem klíčů). Je jich 68 a váží 1,1 kilogramu. Ale skutečně se nebojím, zámek často procházím potmě, ani si nerozsvítím. To je nádherný pocit. Já nejsem pověrčivý, ale z těch zdí a z toho interiéru cítíte v těch chvílích ohromnou sílu dějin, minulosti.“
Když jsme si rozhovor domlouvali, říkal jste, že dnes provádíte jen na půl plynu. Zámek je v rekonstrukci, která přijde na 160 milionů korun. Co se změní?
„Rekonstrukce potrvá do roku 2022. Doposud jsme měli tři průvodcované trasy a lidé mohli vidět tři čtvrtiny zámku. Po rekonstrukci bude tras šest včetně zámeckého muzea a instalovaného depozitáře.“
Co by asi na změny řekl váš otec, kdyby žil?
„Za mého otce byla na zámku pouze jedna trasa. Moc se nesmělo ukazovat, jak žila šlechta, prezentovala se hlavně stavba samotná. Ročně zámek navštívilo přes 100 tisíc lidí. My jsme doposud měli tři trasy a návštěvnost rovněž přes sto tisíc návštěvníků. A víte, čím to je? Za otce na zámek jezdily kolektivy brigád socialistické práce a zájezdy jezeďáků. Ti to měli povinné a pak přijížděly pravidelně školní výlety. Teď je v cestovním ruchu obrovská konkurence. Lidé se k nám ale stále vrací, aby viděli třeba náš další prohlídkový okruh.“
Máte nějaký marketingový tahák, mám na mysli strašidlo, ducha?
„Máme. Je to architektonický démon pan Zachariáš z Hradce. Majitel Telče a zámku. Byl to neuvěřitelně schopný panovník, který v 16. století pozvedl stavitelství a hospodářství ve městě. Přebudoval zámek, založil rybníky, které město chránily. Když v noci procházím zámkem, cítím tu jeho stálou přítomnost. Asi to tu dělám dobře, jinak by mě ze zámku vyhnal. Máme tady také bílou paní, ta když má při procházce chodbami na rukou červené rukavičky, tak raději okamžitě přezkouším celý protipožární systém. Když má černé, tak někdo zcela jistě umře a když nosí bílé, je to předzvěstí svatby nebo narození někoho nového.“
Mluvil jste také o filmařích, že po jejich natáčecích dnech kontrolujete vždy celý zámek. Máte je tu často? (otevírá rodinou kroniku)
„Tady jsou podpisy a věnování snad všech našich herců z minulosti i současnosti. Není rok, aby filmaři na zámku něco nenatáčeli. Z českých filmů se tu točila Pyšná princezna, Hudba z Marsu, Až přijde kocour, Hry lásky šálivé, Svatby pana Voka, Nezralé maliny, Helimadoe, Kouzelný měšec, Z pekla štěstí a Jak se budí princezny. Tu kroniku si už vedl můj otec a já v tom pokračuji. Jen mi chybí fotky mého otce a mě, když jsem byl malý, tehdy se holt tolik nefotilo.“
Říkal jste, že rekonstrukce potrvá do roku 2022. Co důchod, to vám nic neříká?
„Když bude sloužit zdraví, rád bych nejen dokončil stávající rekonstrukci zámku, která je v jeho historii vůbec nejrozsáhlejší. Musíme vše opravovat s citem, abychom zachovali genia loci historické stavby a nenaštvali pana Zachariáše z Hradce. A pak bych si ještě rád alespoň dva roky této dokončené rekonstrukce užíval.“
Máte nějaký sen?
„Nechci o tom příliš mluvit. Jsem už druhá generace kastelánů na tomto zámku. Pracuje tu se mnou v depozitáři také moje dcera, o které vím, že kdybych jí zítra předal klíče od zámku, tak to pofrčí, jako bych tu byl. Člověk musí snít, a to je ale opravdu jen sen...“
Bohumil Norek (68)
Vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu a nástavbu na stavební průmyslové škole se zaměřením na vodní díla. Kastelánem na zámku Telč je 27 let, o dva roky už překonal ve službě svého otce.
Více najdete v tištěném vydání sobotního deníku Aha!
6 fotografií
