Česká Třebová: Tam, kde umírají vlaky!

Je tu významný železniční uzel, je tady ale i ostrov sentimentu, místo posledního rozloučení s kultovními i úplně obyčejnými vagony, lokomotivami a nákladními vozy. »Hřbitov vlaků« v České Třebové slouží jako shromaždiště vysloužilců na kolejích, odtud se jede většinou do šrotu, žáru pecí, ovšem v lepším případě k renovaci a dalšímu využití.
Stroje se zde ruší z důvodu špatného stavu, jde také většinou o zastaralé řady. Ročně odejde tímto hřbitovem k likvidaci kolem 120 vozidel. Zachránit historii pro budoucnost se tady podaří výjimečně jen pár velmi vzácných kousků. Hodně si tu užijí tzv. šotouši, což je speciální »živočišný druh« čítající stovky nadšenců pro svět železnice a vše okolo. Jsou citově tak závislí na všem, co jezdí po kolejích, houká, funí, skřípe, rezne, špiní, že čas od času přispějí k záchraně nějakého skvostu, který by skončil rozebraný do posledního šroubku.
Vozy poslouží i jako hospody
Takto se podařil zachránit např. legendární Stříbrný šíp, staré vagony udělají ještě obrovskou parádu jako nádražní restaurace (Nižbor, Frýdek-Místek, Hora Svaté Kateřiny). Případně jako chatky, rybářské boudy nebo včelí úly.
Mezi zachráněnými je také služební vůz patřící k historii první republiky nebo tendr z dob C. K. Rakouska k parní lokomotivě. Ten dosloužil jako zásobárna užitkové vody pro různé provozy v depu.
Žena (34) poskytla orální sex ženatému přísedícímu ve vlaku: Důvod šokuje!
Celý článekKonec pod autogenem
„Bohužel nelze zachránit vše. Navíc nejde jen o samotnou ekonomicky a časově náročnou renovaci, ale musí být pro dané vozidlo i další uplatnění a následující stání, nejlépe kryté. Pokud na něm uděláte lak za stovky tisíc korun a zůstane nekrytá, potom to třeba za pět let vypadá, jako by tam nový nátěr ani nebyl. Nebo nedejbože, když ho někdo posprejuje,“ říká inženýr železniční dopravy pro provozDavid Vavroušek.
Hřbitov vlaků slouží převážně pro rozebrání strojů do šrotu či na náhradní díly. Ani po zdařilých graffiti nakonec nezůstane žádná stopa. Vnitřek vozidla se odstrojuje, až zůstane jen holá kostra. Potom přichází na řadu rozřezání autogenem.
Zdejší hřbitov vlaků ovšem není hromada kovu, která dojímá. Cenné kousky s významnou historickou hodnotou, jež by neměl člověk srdce zlikvidovat, se snaží roky náročnou renovací zachránit i pro další generace v samotném depu sídlící Spolek přátel železnice. Patří mezi ně třeba mašinka s přezdívkou »Prasátko«, která se hojně vyvážela do zahraničí, i nákladní vůz meziválečné konstrukce. Ten pro změnu sloužil jako ochranný v obrněném válečném vlaku.