Příběh národního pokladu: Kroj ukryli před nacisty na půdě!

Kroj si nechala v roce 1936 ušít členka národopisného spolku Anna Křišťanová z Plzně. „Byla to moje teta a zároveň velká vlastenka. Právě vlastenectví se jí stalo osudným. Její manžel byl členem odbojové buňky a zemřel v koncentračním táboře Mathausen. Pro Annu si přišlo gestapo v roce 1944. Byla v Terezíně za to, že v bytě ukrývala kapitána československé armády,“ zavzpomínala Marie Podhorská na sestru svého tatínka.

„Za války bylo zakázané nosit kroj. Teta ho odvezla z Plzně do Pošumaví. Moji rodiče ho pak celou válku schovávali ve svém domku v Dřešínku. Byl ukrytý v kufru na půdě. Po válce se teta po všem, co zažila, stáhla do ústraní. V roce 1951 mě doprovodila na věneček do pražské Lucerny a tam jsem kroj poprvé oblékla já,“ popsala Marie Podhorská. Od té doby rodinné dědictví pečlivě opatrovala a oblékala se do něj jen výjimečně při dudáckých slavnostech ve Strakonicích. Dochoval se kompletní

„Kroj je výjimečný tím, že se dochoval kompletní. Včetně všech doplňků, jako jsou stuhy na boty, korále, podvazky či punčochy. Druhý takto ucelený ve sbírkách nemáme. Je vidět, že o něj bylo pečováno s velkou láskou,“ uvedla restaurátorka Muzea středního Pootaví Nela Vadlejchová. Nechybí ani kapsář.

Co ještě patří na kroj

Na spodničky plátěná sukně zvaná masovka podle typické červené barvy. Na spodu má našitý lem z hedvábné stuhy. Na sukni pak pro Plzeňsko typická zástěra bavorák. Je na ní vidět silný německý vliv. Charakteristický je pruhovaný vzor a červená barva.