LEXIKON ZDRAVÍ: Sto let inzulinu i měření glykémie...
Diabetes nebo také cukrovka je závažné onemocnění, které bylo dříve pacientům osudným. Zlom nastal před sto lety, kdy vědci objevili inzulin, a také přišli na to, jak efektivně určitě hladinu cukru v krvi. Jaká byla cesta k dnešní léčbě diabetu?
Vše začalo již v 19. století, kdy byly ve slinivce břišní objeveny Langerhansovy ostrůvky (nazvané později podle svého objevitele). Později německý lékař Oscar Minkowski objevil souvislost mezi diabetem a slinivkou. V roce 1901 Eugene L. Opie, americký fyzik a patolog, zkoumal slinivky mrtvých pacientů a našel spojení mezi diabetem a Langerhansovými ostrůvky. O pět let později se berlínskému fyzikovi Zülzerovi podařilo téměř vyléčit psa trpícího diabetem právě tím, že mu podal vlastnoručně vyrobený extrakt ze zvířecí slinivky. Poté se rozhodl aplikovat inzulin i do lidského těla. Umírajícímu pacientovi podal výtažek z telecích slinivek, který na jeho žádost vyrobila jedna berlínská firma a nazvala ho Acomatrol. Pacient sice zaznamenal krátké zlepšení, jenže lék měl spoustu vedlejších účinků, na které zemřel. Zlomový byl rok 1921, kdy kanadský lékař Frederick Banting zjistil, že by bylo výhodnější izolovat účinnou látku z pankreatické šťávy, kterou slinivka břišní produkuje a v níž se tvoří enzymy štěpící cukry, tuky a bílkoviny. Nakonec se mu podařilo extrahovat čistý inzulin z kravské slinivky, který zprvu pojmenovali isletin. O rok později se první vzorky inzulinu dostaly k bostonskému diabetologovi Elliottu P. Joslinovi, který je aplikoval čtrnáctiletému chlapci, a ten se stal prvním úspěšně léčeným diabetikem na světě. Poptávka po inzulinu pak dramaticky stoupla a část výroby se z Kanady rozšířila i do USA. V Československu se inzulin začal vyrábět v roce 1926. Tehdy byl také vyroben krystalický inzulin, který se rozpouští pomaleji a jeho působení na organismus je delší. K léčbě pacientům tak stačily 2 – 3 injekce denně.
Jak se získává?
Zpočátku šlo o inzulin izolovaný z pankreatických šťáv slinivky krav a vepřů, které farmaceutické firmy vykupovaly z jatek. Když byl inzulin obohacený zinkem, prodloužila se doba jeho působení v těle a pak ve 30. letech minulého století byl inzulin obohacený o protamin izolovaný ze spermatu lososovitých ryb. To opět prodloužilo dobu působení léku a pacienti si mohli aplikovat lék jednou až dvakrát denně. Inzulin vyrobený ze zvířecích slinivek sice léčil, ale bylo na něj mnoho alergických reakcí. Proto se postupně vyvinula metoda biosyntetické výroby inzulinu. Humánní inzulin se dnes vyrábí izolací bakterie Escherichia coli nebo kvasinky Saccharomyces cerevisiae, do jejichž DNA se vpraví lidský gen. Struktura takhle vyrobeného inzulinu se neliší od toho, který lidské tělo produkuje samovolně.
Měření glykémie
Glykémie je aktuální hladina cukru – glukózy – v krvi. Její hodnoty mohou kolísat v závislosti na fyzické aktivitě, stresu a zkonzumovaném jídle. Zvýšenou hladinou krevního cukru, tj. vyšší glykémií se projevuje cukrovka prvního i druhého typu. U zdravého člověka by se glykémie nalačno měla pohybovat v rozmezí 3,8 až 5,6 mmol/l, po jídle může stoupnout až na 7,8 mmol/l.
Prokazatelné je onemocnění diabetem, pokud je glykémie nalačno či po jídle vyšší než 11,1 mmol/l.
Proč se měří
Důvodem je to, že lidské tělo nerozezná stav, kdy glykémie roste nebo klesá, ale rozpozná až velmi nízkou nebo velmi vysokou hladinu cukru v krvi.
Hypoglykémie – nízká glykémie je u zdravého člověka při hodnotách pod 3,6 mmol/l, u diabetika již pod 3,9 mmol/l. Projevuje se nejprve pocitem hladu, dále pocením, zrychleným tepem, třesem rukou, zhoršením řeči, rozmazaným viděním a nevolností. Nakonec může vést až k těžké poruše vědomí.
Hyperglykémie – vysoká glykémie se projevuje pocitem na zvracení, zvracením a únavou. Jak vysoká musí glykémie být, aby k takovým stavům došlo, je individuální. U některého diabetika to může být např. 18 mmol/l, u někoho 25 mmol/l, u někoho k obtížím nedochází ani při vyšších hodnotách glykémie. Dochází-li k vzestupům glykémie příliš často a trvají dlouho, mohou se později objevit nevratné cévní komplikace postihující ledviny, srdce, oči nebo nervy. Proto je pravidelné měření glykémie u diabetických pacientů nezbytné.
Jak se měří se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 36.
