Petr Nárožný (86) se kvůli vážnému zranění na jeviště jen tak nevrátí...
Je to už více než tři měsíce, co Petr Nárožný (86) nešťastně po představení Milionový údržbář upadl v hotelovém pokoji a skončil ve zlínské nemocnici v rukou lékařů. Zlomil si totiž stehenní kost a musel podstoupit velmi náročnou operaci. Cítí se sice už mnohem lépe, ale než bude zcela v pořádku, je před ním ještě dlouhá cesta. Na divadlo může herec zatím zapomenout. Sám přiznal, že bude rád, když bude do vánočních svátků chodit aspoň s holemi.
Herecké legendě Petru Nárožnému se před pár měsíci ve vteřině obrátil život vzhůru nohama. Stačilo jedno nešťastné zaškobrtnutí a katastrofa byla na světě. Herec po představení Milionový údržbář nešťastně upadl ve svém hotelovém pokoji. Zlomil si stehenní kost tak ošklivě, že musel pod kudlu. Nárožný si prošel velkou bolestí a jediné přání, které mu koluje hlavou a které se mu bohužel nesplní, je to, aby se mohl vrátit v čase. „Přál bych si, abych neprožil půl vteřiny v životě, která vám možná změní zbytek života,“ říká smutně herec. „Několik vteřin v životě a špatný pohyb, upadnete a poničíte si něco, co předtím lékaři dávali z jiného důvodu do pořádku…Opravdu se velmi snažím, abych na své okolí nebyl protivný. Všichni mi volají, píšou a zajímají se o mě. Snažím se být ke všem korektní, ale náladu mám opravdu špatnou,“ přiznal Nárožný. Není se čemu divit. Herec se totiž velmi obává toho, že poničená noha už nikdy nebude zcela v pořádku. Snaží se však ze všech sil, aby se dal znovu do kupy. „Není to dobré, u starších lidí dvojnásobně, protože stojí daleko více úsilí dostat se do formy. Bohužel léčba chce svůj čas, to je asi největší otrava,“ svěřil Nárožný, který je už nějakou dobu doma. Po propuštění Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, kde ho operovali, se přesunul do domácího ošetření.
Vánoce s holemi
Herec si však nemůže vynachválit, jak o něj na tamní ortopedii pečovali. Úraz se mu stal brzy ráno a všichni kolem něj kmitali. Je však přesvědčený, že to nebylo proto, že je známým hercem, ale v jeho věku se obávali o jeho zdraví. „Je jasné, že do nemocnice se nikomu nechce. Ale všichni byli nesmírně laskaví a profesionální. Hned po příjezdu na ošetření mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno mi udělali několik rentgenů. Jestli si někdo myslí, že Pražákovi, který je občas v televizi, se věnovali lépe než ostatním, tak určitě ne,“ prozradil herec. Operace trvala dlouho a důležité bylo, aby herec začal hned postupně rehabilitovat. Chodily k němu dvě rehabilitační sestry, které s ním cvičily a nic mu neodpustily. „Za týden jsme dokázali slušný pokrok. Pravda, krůček po krůčku, ale lepší se to. Je to však ještě dlouhá cesta,“ je přesvědčený Nárožný. Rehabilitovat herec musí poctivě i doma. Jde to však jen těžce a herce hlavně ze začátku mučily šílené bolesti. Ani před Vánoci však nechtěl polevit, protože velmi snil o tom, že si k vánočnímu stromečku dojde po vlastních. „Rehabilitace není na chvíli. Budu šťastný, když kolem vánočních svátků vyrazím doma na špacír s francouzskými holemi,“ říkal ještě před Vánoci Nárožný. Své práci dával před zraněním všechno, nyní se však musel zastavit a na divadlo i natáčení úplně zapomenout. Především na divadlo, kde s ním ještě ani v lednu nepočítají. Nové termíny představení, ve kterém Nárožný hraje s Veronikou Freimanovou (69), vůbec nejsou ještě vypsány na příští rok. Podobně je na tom i představení Poslední ze žhavých milenců, ve kterém se Petr Nárožný objevuje po boku Simony Stašové (69). Také není jasno, kdy se komedie vrátí na prkna Divadla Lucie Bílé, kde je zařazena do repertoáru. Herec také jezdí přes agenturu na zájezdová představení. O těch si Nárožný může zatím také nechat jen zdát. Musel se chtě nechtě zastavit. „Žijete-li komediantský život tak naplno jako já, nevíte, kam dřív skočit a máte navíc spoustu svých individuálních zájmů, je těžké se zastavit,“ přiznává Nárožný, který musel tedy zredukovat některé aktivity a nyní se kromě sebe věnuje jen své rodině a manželce Ivě. Chodí ho pravidelně také navštěvovat dcera Kateřina s dvojčaty Emmou a Aničkou a syn Petr.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 51-52.
