Karin Krajčo Babinská (50): Jednou za rok vybuchnu!
Tak jako existuje den, existuje i noc. Tahle slova se k režisérce a spisovatelce Karin Krajčo Babinské (50) vracela tak dlouho, až z toho vznikla kniha Čarodějky. Je to její v pořadí čtvrtý román, a určitě ne poslední, neboť i všechny předchozí jsou velmi úspěšné. Jako režisérka stojí za filmy Pusinky nebo třeba Křídla Vánoc. Na svém kontě má ale i několik klipů kapely Kryštof, za jehož frontmana Richarda Krajča (47) se v roce 2017 vdala. Dohromady se starají o tři děti z předchozích vztahů, které mají ve střídavé péči. Ve volném čase chodí ráda na procházky se svými psy, sbírá minerály a cenné jsou pro ni i chvíle u moře, které miluje. Odkud bere Karin inspiraci? O co by bez svého manžela přišla? A na co v životě věří?
Karin, v poslední době vás potrápilo zdraví. Prošla jste zápalem plic, poté přišly i další nemoci. Jak se nyní cítíte?
„Cítím se skvěle. Ono se nic neděje náhodně a každá nemoc nám nese své poselství. Když ho pochopíme a vyslyšíme, vrátí se nám moc nejen nad svým zdravím, ale i životem. Proto je naše ne-moc často určitým darem, ze kterého se dá čerpat pro další růst.“
Povězte, kdo ve vás vzbudil poprvé zájem o knihy?
„Asi moje maminka. Vždycky hodně četla. Když jsem se naučila číst, tak jsem jí chtěla hned předčítat. Doteď si pamatuju, že moje první kniha, co jsem jí četla u žehlení prádla, byla ve slovenštině a jmenovala se Janka a Danka.“
Pamatujete si na první knihu, kterou jste si zamilovala?
„Ano. Byla to dětská knížka s krásnými fotkami. O rezaté veverce.“
Čarodějky jsou vaším už čtvrtým románem, který si krátce po vydání našel spousty čtenářek. O čem vypráví?
„Je to kniha o dvou sestrách, dvojčatech. Každá z nich je úplně jiná, i když společně vyrostly v chalupě ukryté na kraji lesa, kde ženy jejich rodu žily již po šest generací. Byly to většinou kartářky, léčitelky a bylinkářky, ženy pohybující se ve světech mezi nebem a zemí. Na začátku příběhu jedna ze sester málem přijde o život, a to je znovu svede dohromady. Budou se muset postavit minulosti i svým vlastním stínům. Kniha vypráví o dobru a zlu, o lásce, vášni i prokletí. O tom, že si v sobě každý neseme světlo i tmu a záleží jen na nás, co z toho si vybereme.“
Říkáte, že se v knize mimo jiné dotýkáte věcí mezi nebem a zemí. Jak moc vás provázejí a ovlivňují v reálném životě?
„V alternativních světech se pohybuju už přes dvacet let. Je to moje cesta.“
Věříte v něco, k čemu se v těžkých obdobích upínáte?
„Věřím, že člověk není nikdy sám, jakkoli by navenek mohl sebevíc působit osaměle. Je škoda věřit jen tomu, co je viditelné očima. Jsou věci, co nás přesahují. A pomoc existuje vždy, i když je někdy neviditelná. Stačí si o ni jen říct a věřit.“
Kdy u vás většinou přichází inspirace na téma k napsání knihy? Vycházíte z nějakých zlomových okamžiků nebo se to děje náhodně?
„Pokaždé je to jiné. V tomto případě se mi jednou, když jsem se vracela z procházky v Ďáblickém háji, rozezněla v hlavě věta: »Tak jako existuje den, existuje i noc.« Ta slova se ke mně pořád vracela a postupně přerůstala v příběh, až vznikly Čarodějky.“
Audioverzi knihy namluvil váš muž Richard. Je on vždy tím prvním čtenářem?
„Ano, Ríša je vždy první čtenář. Tentokrát to ale přece jen bylo trochu jiné. U předchozích knih mi vždy předčítal už v průběhu psaní. Mám ráda, když mi čte nahlas, co čerstvě napíšu. Tuto knihu ale četl, až když byla komplet hotová.“
Dokáže být upřímný a dáte případně na jeho slova?
„Jeho připomínky bývají někdy velmi trefné, snažím se jim naslouchat, i když popravdě řečeno kritiku moc ráda nemám.“
Máte už téma na další knihu?
„Mám jich hned několik, tak uvidím, co si vyberu. Čím se budu chtít v následujících pár letech zabývat. Ale možná se stane to, co už několikrát. Pokaždé mívám pocit, že vymýšlím tři knihy najednou, a ono to pak zaklapne do sebe a je z toho jen jeden příběh.“
Richard je pro vás i velký parťák v životě. Prozradíte, jak jste se spolu poznali? Věděla jste hned, že tohle může být váš muž života?
„Potkali jsme se sedm let předtím, než jsme se do sebe zamilovali. Už to první setkání bylo velmi intenzivní. Byli jsme si hned blízcí, propovídali jsme spolu hodiny času, bylo nám spolu hezky. Pak už jsme se ale neviděli a tenkrát mě vůbec nenapadlo, že se jednoho dne dáme dohromady.“
Kdyby vás osud nedal dohromady, o co byste v životě bez Richarda přišla? Nejen to čtěte v tištěném APŽ číslo 43.
