Tomáš Trapl (60): Mám úchylku, nic nevyhodím!
Jeho jméno si nejspíš ihned spojíte se slavnými muzikály jako Les Misérables, Jesus Christ Superstar, Dracula, Hamlet nebo Kleopatra, ve kterých zpěvák Tomáš Trapl (60) účinkoval. Muzikálům zůstal věrný dodnes. Málokdo ale možná ví, že původně vystudoval operní zpěv na HAMU. Také už skoro pětadvacet let učí na Pražské konzervatoři. V soukromí deset let spokojeně žije s partnerkou, zdravotní sestrou Petrou Kopeckou (45). Za sebou má jeden rozvod, z původního manželství vzešly děti Ema (33) a Sebastian (28). Jak ovlivnily jeho život kulaté narozeniny? Co ho nejvíc zaměstnává? A k čemu se přiznal?
Tomáši, v lednu jste oslavil kulatiny. Udělal jste při tom nějaký zásadní krok ve svém životě?
„Přiznám se, že zásadní krok jsem udělal, když mi bylo padesát, tedy před deseti lety. Tehdy jsem se po pětadvaceti letech rozvedl, což není moc veselé, ale bylo to tak.“
Platí tedy, že v padesáti se může u mužů dostavit druhá míza?
„U mě to asi platí, i když já tu mízu cítím celoživotně.“ (rozesměje se) Ale vážně, potkal jsem ženu, se kterou mi je dobře, a teď jsem opravdu šťastný.“
Co se tím změnilo?
„Jsem víc v pohodě, mám pocit, že konečně trochu žiju a cítím se vyrovnanější. Ale myslím, že to není jen novou ženou, ale i tím, že děti jsou už odrostlé a já sám jsem vyzrálejší. Když mi bylo padesát, udělal jsem pro fanoušky koncert, teď v šedesáti jsem ho dělat nechtěl, ale nakonec mě moje partnerka přemluvila, tak byl. Pozval jsem si tam i některé své bývalé žáky. Jinak jsem ale v šedesáti už žádné zásadní rozhodnutí nedělal. Mě totiž bohužel ty poslední dvoje kulatiny myslím hodně poznamenaly, protože krátce před mými padesátinami zemřela moje sestra a před šedesátinami maminka. Táta odešel, když mi bylo pětadvacet, a jak to moje maminka všechno těžce nesla, tak byla na mě hodně fixovaná. Tak asi jedna velká změna od těch kulatin je, že jsem vlastně už sám.“
Jste ale šťastným tátou, máte dvě dospělé děti. Pokračuje některé z nich ve vašich šlépějích?
„Naštěstí ne. Sebastian si občas zazpívá někde ve sboru, ale jinak dělá krajinářskou architekturu a Ema se věnuje designu interiéru, takže ti mají každý svoji cestu a baví je to.“
Dědečkem už jste?
„Ještě ne, a myslím, že se k tomu ani neschyluje.“ (usmívá se)
Pojďme trochu k vaší práci. Po dlouhé době se vracíte do Divadla Kalich. V čem tu budete hrát?
„To je pravda. Vrátil jsem se tam po více než deseti letech, protože na podzim bude mít premiéru muzikál Tajemství, kde jsem tehdy hrál a které Miriam Landová znovu připravuje. A znovu mě oslovila – ještě s Luckou Vondráčkovou z té původní party. V Kalichu jsem tenkrát ale hrál třeba i v Hamletovi, Galileovi, Krysařovi… Pak jsem odešel a střídal další různá divadla jako Divadlo Broadway, Hudební divadlo Karlín, Divadlo Hybernia a podobně. Takže na to, že jsem v branži přes třicet let, tak toho mám pořád naštěstí hodně. Navíc ještě denně učím na Pražské konzervatoři.“
Učíte zpěv?
„Učím interpretaci, už bezmála 25 let. Mám vždy čtvrťáky a páťáky, kteří už umí trošku zpívat. Pracujeme na písničkách, zpíváme na mikrofon, se základy i s pianem, pořádám jim koncerty, je to bezva. Dnes jsou někteří mí studentíci už i mí kolegové a jsou to hvězdy.“ (směje se)
Můžete být konkrétní?
„Nerad bych na někoho zapomněl, ale vždycky mi utkví v paměti asi nejvíc ti, se kterými se potkáváme jako kolegové na jevišti, třeba David Gránský, Míša Tomešová, Ivanka Korolová, no a na ty ostatní se chodím dívat, jako třeba na Marka Lamboru, Bereniku Kohoutovou nebo Mariku Šoposkou. Podle toho také člověk pozná, jak stárne.“ (rozesměje se)
Jakou školu jste vlastně vystudoval?
„Já mám HAMU, dělal jsem operu, ale vždycky jsem záviděl kolegům z DAMU, že měli step a akrobacii. My z opery jsme takovéhle věci skoro neměli, tak jsem se snažil o to, abych mohl chodit i na jejich předměty, ale to se samozřejmě dřív nesmělo, i když dnes je to běžné. Ale díky tomu, že už jsem točil v tehdy Československé televizi, tak jsem se znal s rektorem Iljou Bojanovkým, což byl hlavní kameraman, a on mi to tehdy výjimečně povolil.“
Zpíval jste někdy v opeře? Nejen to čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 19.
