Lukáš Pavlásek (44): Nebyl jsem příkladný pracovník!
Loni se podruhé oženil. Po sedmi letech společného soužití si vzal Lukáš Pavlásek (44) za manželku PR manažerku Denisu Cingelovou. Na svatbě tehdy nechyběla ani hercova první žena, kolegyně a kamarádka Iva Pazderková (42). Lukáš se proslavil svými stand-upy a vystupováním v pořadu Na stojáka. Odmala miluje knihy, filmy a rád píše. A těmto aktivitám se chce věnovat i v budoucnu, stejně jako herectví. Jaké tedy má nejbližší plány?
Lukáši, momentálně se v Divadle Broadway zkouší hra Já, Diktátor, kterou jste napsal. Přešel jste už jen na dráhu autorství?
„To ne. Tohle je moje první hra, která se bude uvádět, a mám z toho radost, protože se tomu chci věnovat i nadále. Jinak ale píšu odjakživa. Napsal jsem deset knížek a i jiných věcí a hrozně mě to baví.“
První vaše hra, která se bude uvádět, ale kromě toho v ní budete i hrát. Napsal jste si roli pro sebe?
„To právě vůbec ne. Je pravda, že jsem chtěl vždycky hrát divadlo a kvůli tomu jsem začal dělat stand-upy. Ale v téhle hře jsem nechtěl hrát, jenže Veronika Žilková, která v ní hraje jednu z hlavních rolí, s producentem Oldou Lichtenbergem přišli s tím, že by bylo nejlepší, kdybych to taky hrál. Tak jsem na to nakonec přistoupil a teď musím říct, že jsem rád, protože to režíruje Vladimír Morávek, tak mě to i herecky posune.“
A můžete tedy naznačit, o čem to bude?
„Nechci moc prozrazovat z děje, protože to má takovou zajímavou zápletku. Ale je to komedie o diktátorovi v jedné velké zemi, který bude nějak reagovat na současnou situaci. Ta hra má podtitul Krize diktátorského věku a je to vlastně o člověku, který je v krizi středního věku, trpí syndromem vyhoření, přestane ho bavit to diktátorství a přemýšlí, co by dělal jiného. A díky tomu vzniká spousta zápletek a situací.“
Kdy bude mít hra premiéru?
„Naplánovali jsme ji na 19. dubna, a až potom jsme zjistili, že to je den, kdy byla v roce 1927 premiéra hry Voskovce a Wericha Vest pocket revue. Tak jsme si s režisérem Vladimírem Morávkem řekli, že to je asi hezké znamení, protože ta naše hra je také takovým reagováním na věci ve světě, jak to dělali kdysi i tito pánové.“
Zmínil jste, že už jste psal odmala… Jak to vypadalo?
„Ano. Bavilo mě si číst, na něco hrát, něco vymýšlet, vlastně už na táborech jsem dělal různé scénky, výstupy pro kamarády i doma pro rodinu. Psal jsem si knížečky, to mi bylo asi osm, dělal jsem představení a po vystoupení jsem jim knížečky prodával.“ (usmívá se)
Proto jste šel na knihovnickou školu, a ne na konzervatoř?
„Měl jsem rád knížky, hodně jsem četl a chtěl jsem si cestu k divadlu a herectví najít sám. A i když oklikou, tak se to vlastně podařilo. Měl jsem štěstí, že jsem byl u počátku pořadu Na stojáka, kdy jsme objížděli všechny ty hospody a kulturní domy, byla u toho spousta herců ze Sklepa, HaDivadla, a díky tomu jsem se dostal mezi ně a začala se věnovat tomu, co mě baví.“
Jak jste ale se stand-upy začal?
„Toužil jsem dělat výstupy jako třeba Felix Holzmann nebo Mr. Bean. A pak jsem viděl film Muž na měsíci, a to mě přivedlo ke stand-upu Andy Kaufmana. A když jsem pak už byl v pořadu Na stojáka, tak to mě zocelilo.“
Stand-upy ani herectví vás zpočátku neživilo. Co jste dělal?
„ Dělal jsem »ajťáka«, zálohoval jsem data, což byla ta nejjednodušší práce. Proto jsem si ji vybral, abych mohl po večerech psát a chodit po vystoupeních. Určitě jsem nebyl příkladný pracovník, protože jsem věděl, že chci dělat něco jiného, ale na druhou stranu jsem rád za tu zkušenost. Během té práce jsem pořád vystupoval. Věděl jsem, že to chci dělat. Aspoň vím, co to je chodit do pravidelného zaměstnání.“
Kromě hraní, psaní a čtení. Co ještě rád děláte?
„Já to čtení mám ale hodně rád. Čtu knihy z různých oborů, které mě zajímají, a tím se vzdělávám. Podle mě jsou knihy nejlepším způsobem vzdělávání namísto informací ze sociálních sítí, které lidé dneska bohužel upřednostňují. Myslím si, že to vede ke zkratkovitému vnímání světa. Kromě knih ale také rád jezdím do přírody s kamarády, které znám odmala ještě ze skauta.“
Sportujete také? Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 8.
