Nikita Machytková (18): Láska přišla v pravý čas!
Vídat ji nyní můžete v zábavné show Tvoje tvář má známý hlas, fandit jste jí ale mohli už v roce 2021 v pěvecké soutěži SuperStar. Čerstvě osmnáctiletá zpěvačka Nikita Machytková tehdy však ve finále odstoupila, neboť její maminka bojovala s vážnou nemocí, které bohužel i podlehla. Na její přání talentovaná dívka zpívá dál. Největší oporu má u svého přítele, tanečníka Daniela (19), kterého potkala ve zmiňované pěvecké show. Z čeho mívala Nikita strach? Co je její největší neřest? A co prozradila o svém jamajském otci?
Nikito, váhala jste se, když jste byla oslovena účinkovat v Tváři?
„Já jsem z toho byla hodně v šoku, když mi zavolali, a rozhodně jsem váhala. Myslela jsem si, že to fakt nemůžu zvládnout. Řekla jsem něco ve smyslu: Děkuju, já se vám ozvu. Ale ještě ten den jsem volala, že nabídku přijímám.“
Čeho jste se bála?
„Považovala jsem se za pocitového zpěváka. Rozhodně jsem zpěv nijak nestudovala, třeba o bránici a dýchání jsem slyšela poprvé v životě. (směje se)Ale zase jsem měla určitě ze zpěvu menší strach než z tance. Toho propojení jsem se bála.“
Kondičku jste ale musela mít dobrou, když jste dělala atletiku. Je to tak?
„To ano, vlastně jsem s tím skončila teprve nedávno. A jednou mě právě v Tváři uvedli jako vrcholovou atletku, což mě hrozně rozesmálo. Protože já jsem sice atletiku dělala, ale rozhodně jsem se nepovažovala za vrcholovou atletku. (rozesměje se) Jezdila jsem sice na nějaké oddílové závody a Mistrovství ČR, ale spíš to byl takový koníček. U mě byla vždycky nejvíc hudba.“
Fyzička se vám ale nyní v Tváři hodí, ne?
„Dalo mi to určitě hodně, ale naučila jsem se tam především disciplíně, která se v životě hodí. Já jsem předtím dělala ještě nějakou dobu badminton, a ten bych dnes snad taky ještě zvládla.“ (usmívá se)
Máte tedy soutěživost v těle?
„Právě, že ani ne. Já to spíš dělala pro radost, ale závodění jsem nikdy neměla ráda. Vždycky jsem z toho měla hrozné nervy, neměla jsem potřebu se srovnávat. Takže spíš jsou to zkušenosti. Ale soutěživá jsem třeba v hraní deskových her, to zase ano. To chci vždycky vyhrát. Když přijde ale na velké věci, tak to přeju spíš tomu druhému.“
Nechybí vám nyní sport?
„Vzhledem k tomu, že jsem od přírody spíš líná, tak ten sport byl super v tom, že mě dohnal se hýbat. Měla jsem dobrou kondičku, takže v tomto směru mi to teď chybí. Dokonce přemýšlím, že se zajdu znovu podívat na atletiku a zkusím tam skákat třeba výšku, to byla moje hlavní disciplína. Já jsem byla vysoká, vyhublá, tak se to ke mně hodilo. Ale jinak mi chybí hodně příroda, proto když je čas a možnost, tak vyjíždím někam na venkov.“
Co vám v Tváři nejvíc vadí?
„Pokud mám říct, tak celkově je to skvělá soutěž, je to zkušenost, zážitek, a jestli mi něco vadilo, tak to byly zuby, které často k proměnám patří.“
Po kom jste, Nikito, zdědila hudební talent?
„Já vlastně ani nevím, u nás žádní zpěváci nikdy nebyli, snad jedině děda vždycky rád zpíval. Ale moje maminka vždycky chtěla, abych zpívala. Asi viděla, že mě to baví a že mi to jde, tak si přála, abych se tomu věnovala. Kromě zpěvu mě hodně baví i skládat hudbu.“
Od kolika let ale zpíváte?
„Asi od třinácti. Vždycky jsem se ale zpívat styděla, zpívala jsem jen sama pro sebe. A až na hodině kytary mi učitel říkal, že si můžu k té kytaře pobrukovat, že mi to pomůže. A když mě pak slyšel, tak mi řekl, že bych měla začít zpívat, a tím jsem odbourala strach.“
Prozradíte něco o vašich kořenech? Příjmení máte české, ale…
Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 17.
