Františka Plamínková (†67): Vybojovala Češkám právo volit!
Skloubit péči o rodinu s vlastním povoláním, smět přistoupit k volebním urnám nebo být dokonce samy zvoleny. O tom se ženám ještě na přelomu 19. a 20. století ani nesnilo. Díky Františce Plamínkové (†67) se tato situace změnila. A to je jen část toho, o co se významná senátorka zasloužila. Dokonce napsala otevřený dopis Adolfu Hitlerovi (†56), kde se postavila za svobodu Československa. Svou statečnost však zaplatila cenou nejvyšší…
Bojovala i u Masaryka
Ke konci roku 1924 Františka odešla ze školství a nastoupila na předčasnou penzi. Udělala to proto, aby se mohla plně věnovat politice. Předtím v dubnu 1923 založila Ženskou národní radu a poté listopadu 1925 se stala senátorkou. Jezdila na kongresy po celém světě a dokonce byla zvolena ve Washingtonu místopředsedkyní Mezinárodní rady žen. Jako senátorka vykonávala tuto funkci až do zrušení Senátu v roce 1939. Současně jako hlava českého ženského hnutí hodně publikovala. Byla dlouholetou přítelkyní prezidenta Masaryka a jeho rodiny. „Mnoho lidí soudí, že jsem vyšla z Masaryka. Ne, nevyšla jsem z Masaryka. Vyšla jsem jaksi ze sebe. Ale vycházejíc ze sebe sešla jsem se s Masarykem,“ vysvětlila Plamínková, která se snažila prezidenta přesvědčit, aby byla do ministerské nebo velvyslanecké funkce jmenována žena. Jenže to Masaryk odmítl s odůvodněním, že nevidí osobnost, která by tuto funkci mohla zastávat. Roku 1931 byla Plamínková jmenována alespoň delegátkou při Společnosti národů v Ženevě. Jako první vyslovila tezi, že stát má vytvořit podmínky, aby žena mohla povolání skloubit s rodinou, za podpory manžela, mateřských škol, pomocnic v domácnosti a technických pomůcek do kuchyně. Díky ní byly v Praze také postaveny Ženské domovy a dům Ženského klubu českého. Stala se vzorem pro mnohé, obdivovala ji i Masarykova dcera Alice. „Krásná byla na pohled – tvář pravidelná, životná, v záplavě hnědých vlasů, oko zářící. Rozumná, praktická, dobrého srdce. Zanechala po sobě dílo jedinečné – česká a slovenská žena byly svobodny a rovny ve všem svým mužům, bratřím, synům. Ale že dovedla vykonat tak mnoho, plynulo z její zbožné víry v lidskou důstojnost ženy,“ řekla o ní Masaryková.
Osudný dopis Hitlerovi
V září 1938 se Plamínková rozhodla napsat otevřený dopis Adolfu Hitlerovi (†56). Nebála se ozvat po jeho projevu v Norimberku na sjezdu Sudetoněmecké strany. Führer totiž ostře zaútočil proti Československu a prezidentu Benešovi, kterého obvinil z ubližování německým občanům a ze zbrojení. Plamínková se Beneše jako jediná zastala! „Jako poctivá demokratka považuji za svou lidskou povinnost napsati Vám, pane říšský kancléři, protože jsem pevně přesvědčena, že i proti vojenské převaze pravda zvítězí,“ stálo mimo jiné v dopise. Ten se jí ale s největší pravděpodobností stal osudným. Již v den vypuknutí druhé světové války, 1. září 1939, byla zatčena a šest týdnů vězněna. Jelikož byla po propuštění pod dohledem gestapa, pověřila organizací ilegální činnosti Ženské národní rady svoji přítelkyni Miladu Horákovou (†48). Dva týdny po atentátu na Heydricha gestapo Plamínkovou zatklo podruhé a převezli ji do Terezína. Říká se, že ji vůbec nevyslýchali a poslali rovnou před popravčí četu. Františka byla zastřelena na střelnici v Kobylisích 30. června 1942. Její zpopelněné ostatky nacisté nasypali do hromadného hrobu. Její památku se později snažil vymazat i komunistický režim. Ulici na pražské Letné, která po válce nesla její jméno, přejmenovali. Dnes má Plamínková svoji ulici v Praze na Pankráci a za to, co pro české ženy udělala, zůstává navždy v naší paměti.
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 48.
