Veronika (38) z Mělnicka se potýká s metastatickou rakovinou prsu...
Bulku v prsu si Veronika Blahuta (38) nahmatala pře více než třemi lety. Od té doby se potýká se zákeřnou nemocí. I když si pravidelně prováděla samovyšetření, nešla k lékaři okamžitě, ale až za několik měsíců. Mezi tím bulka vyrostla a nádor se rozšířil i do dalších orgánů. V současnosti je Veronika ve 4. Stádiu rakoviny prsu s metastázami v uzlinách, játrech i kostech. Přesto nic nevzdává a doufá, že tu pro svého desetiletého syna Bastiana bude co nejdéle...
Veronika je od přírody pozitivní člověk. V době, kdy objevila bulku v prsu, jí bylo 35 let a prožívala opravdu šťastné období. Po letech se vrátila do práce, kde byla velmi spokojená. Mohla chodit do zaměstnání alespoň jeden den v týdnu, i když v době covidu zavřely školy a se synem se bylo potřeba učit doma. „Tenkrát mi hodně pomáhal manžel, a i když náš vztah fungoval, stejně jsem měla pocit, že se mezi námi něco vytrácí...,“ přemýšlí Veronika, která v té době zaznamenala také první změnu na prsu, jež souvisela s rozvojem rakoviny. „Jednoho podzimního dne, už ani přesně nevím kdy, jsem si ve sprše všimla, že mám tvrdší prso. Zkusila jsem samovyšetření jako tolikrát předtím a hned jsem poznala, že je něco jinak. Nahmatala jsem si úplně maličkou bulku. Uklidnila jsem se ale tím, že je to jen nějaká uzlinka a nechala to být,“ popisuje. Na bulku rychle zapomněla, proběhly Vánoce, se kterými se pojilo hodně stresu, a zhruba v polovině ledna si pak mladá žena všimla, že bulka vyrostla. „Po sprše jsem zavolala manžela, zda by si na bulku mohl sáhnout. Chtěla jsem se ujistit, že to nic není, jenže i manžel to cítil. Řekl mi, že to nic nebude, ale ať se raději objednám k lékaři. Zachvátila mě šílená panika, ani ne tak z toho, že by mi něco mohlo být, ale z těch starostí kolem. Hned jsem dostala termín na gynekologii i na ultrazvukové vyšetření, paní doktorka mi udělala kompletní prohlídku, nahmatala bulku velkou 3×3 cm a vypsala žádanku na sono,“ vzpomíná Veronika, jak všechno začalo.
Neúprosná diagnóza
Na sonografickém vyšetření lékařka téměř okamžitě konstatovala, že jde o rakovinu, v každém případě bude nutná operace a následná léčba a z Veroniky se stává pacient onkologie. „Byl to šok. Ve skrytu duše jsem stále doufala, že vše bude dobré. Paní doktorka chtěla okamžitě provést i další vyšetření, rovnou jsem tedy putovala na mamograf, rentgen a biopsii,“ říká mladá maminka a doplňuje, že mamograf ukázal podezřelá ložiska v celém prsu, která nešla lokalizovat. Ještě týž den Veronice vyšetřili ultrazvukem i břišní dutinu. „Sono břicha odhalilo podezřelý nález na játrech a já dostala na konec ledna termín k onkoložce, která mi sdělí, jak dál,“ přibližuje a dodává, že ji doporučili, aby na onkologii přišla i s manželem. Manžel na ni ostatně čekal celý čas před budovou, vyzvedli společně syna ze školy a on pak vyrazil do práce. „Já zůstala doma se synem a se všemi svými strachy. Hlavou se mi honila spousta otázek. Neopustí mě teď manžel, nebude se mnou jen ze soucitu? Už teď náš společný intimní život nestál za nic a já nevěděla proč, a co teprve teď. Vezmou mi prso nebo obě? Jak dlouho ta léčba může trvat? Kdy a jak to řekneme synovi? Kdo se mnou bude jezdit na chemoterapii? Budu moct dál pracovat, nebo o práci přijdu? Odpověď jsem neměla žádnou,“ vzpomíná Veronika na své myšlenky.
Co bude dál
„Navazující víkend byl neskutečně dlouhý. Stále se mi v hlavě honil milion otázek a hledala jsem odpovědi na internetu, psala jsem si otázky pro onkoložku, jak mi doporučila moje lékařka,“ přibližuje. Na první návštěvě onkologie dostala pak Veronika termín první chemoterapie a byl jí představený plán léčby. Pro jistotu ji lékaři poslali ještě na PET/CT vyšetření. „Už jsem se smiřovala s tím, že přijdu o vlasy, objednala si rovnou paruku a nějaké parádní čepice. Brzy jsem se ale dozvěděla, že na chemoterapii ani nedojde,“ vzpomíná. Byl zrovna 4. únor, Mezinárodní den boje proti rakovině, který měl být pro Veroniku prvním dnem chemoterapie, ale nebyl. PET/CT totiž odhalilo metastázy v uzlinách, játrech i kostech. Šlo o 4. stádium rakoviny, které je nevyléčitelné. Jako pacientka byla předána do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí...
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 26.
