Manželé Šárka (63) a Petr (62) Bergerovi: Obrazy restaurujeme už 40 let!
Patří k naším nejuznávanějším restaurátorům. Šárka (63) a Petr (62) Bergerovi z Písečné v Orlických horách pracovali na obnově mnoha obrazů českých i světových malířských mistrů. Nedávno také po deseti letech dokončili práce na patnáctimetrovém unikátním mechanickém betlému ve Svitavách. Co je svedlo dohromady? A jaká je vlastně práce restaurátora?
U Petra byla volba povolání jasná od dětství. Děda byl malíř, profesor a rektor Akademie výtvarných umění a uznávaný znalec, oba rodiče byli akademičtí malíři a restaurátoři. „My jsme vlastně žili v ateliéru, kam jsem chodil už ze školy a úkoly jsem si dělal mezi obrazy. O prázdninách jsme zase s bráchou doprovázeli rodiče na různé restaurátorské akce, a tak mě vlastně ani nenapadlo, že bych si měl hledat jiné povolání. Vystudoval jsem Střední uměleckou školu Václava Hollara a Akademie výtvarných umění byla pro mě přirozenou volbou,“ říká Petr. To Šárka chtěla být jako malá sochařkou a vyrůstala také v uměleckém prostředí. Tatínek byl architekt, který často spolupracoval s významnými umělci, maminka byla restaurátorka. „Maminka dostala unikátní možnost vystudovat v Tokiu restaurování japonských laků. V té době byla v Evropě jediným restaurátorem s touto specializací. Myslím, že si velmi přála, abych na její činnost jednou navázala. To jsem už končila gymnázium a začala o restaurování zajímat blíže, velmi rychle jsem si uvědomila, že moje srdce tíhne k evropskému umění,“ líčí Šárka.
První setkání
Společně se sešli při studiu na AVU v Praze, Petr byl sice o rok výš, ale i tak začali v rámci školy pracovat na stejných úkolech. „Když jsem byla v šestém ročníku, tak jsme se vzali. V té době jsme už kromě školních úkolů pracovali spolu s manželovými rodiči na velkých pracích, první významnou akcí hned po škole bylo restaurování nástěnných maleb v hlavním sále Trojského zámku od flámských malířů Abrahama a Izáka Godynonových. Tehdy jsme pracovali ve skupině velmi zkušených restaurátorů, a to byla opravdu škola života. Každé léto jsme zase trávili restaurováním obrazů i nástěnných maleb na zámcích v Opočně a v Rychnově nad Kněžnou. Tam jsme postupně převzali po Petrových rodičích péči o místní sbírky, o které se oni průběžně starali od 70. let. V možnosti navázat na rodinnou tradici jsme měli ohromnou výhodu,“ popisuje Šárka. Oba byli v té době na volné noze, i když je prý režim chtěl občas »začlenit«, naštěstí se tak nestalo. Nemuseli ani být členy tehdejší KSČ či jiných politických organizací. Před rokem 1989 většinu jejich práce tvořilo restaurování církevních památek, tedy obrazů a nástěnných kostelních maleb, kde investorem byl stát. „Ten samý stát, který zase jiné památky ničil, a to buď z ideologie, nebo pouhou nečinností. Nyní je těžištěm naší práce spíše restaurování obrazů pro různá muzea, aukční síně a pro soukromé subjekty. V posledních letech se taky hodně věnujeme průzkumu pravosti obrazů. Velké množství obrazu na trhu s uměním jsou bohužel padělky,“ dodává Šárka.
Každý má svůj úkol
Bergerovi mají práci přesně rozdělenou. „Petr je držitelem povolení pracovat s rentgenovým přístrojem, vyhodnocování snímků už děláme spolu. On taky nažehluje obrazy, stará se o úpravy podrámů, tedy rámů, na kterých jsou obrazy napnuté. Taví damarový lak a obrazy lakuje. Společně obrazy čistíme a tmelíme, já pak retušuju, to je spíš taková dámská práce. On zajišťuje fotodokumentaci, já pak vypracovávám zprávy. Na to, že spolu už skoro 40 let pracujeme a žijeme, se nám ponorka kupodivu docela vyhýbá,“ usmívá se Šárka. Nedá se říct, že se Bergerovi při své práci tak moc vciťovali do autora obrazu. Mají před sebou především technické a estetické problémy.
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 5.
