Eduard Kremlička: Brouky už nejím, bojuju s rakovinou!
PRAHA – Jak žije Eduard Kremlička (76), bývalý lídr strany Důchodci za životní jistoty, který kdysi před televizními kamerami snědl živého brouka potemníka? Má za sebou těžké období, před třemi lety u něj totiž lékaři objevili rakovinu prostaty. I přes svůj boj se zákeřnou nemocí elán neztratil. Jak sám říká, má pořád dobrou náladu.
Jeho hvězda vylétla vzhůru před předčasnými volbami v roce 1998. Průzkumy jeho Důchodcům za životní jistoty přisuzovaly ve volbách až 10% hlasů. Vyděsil tím i ostřílené matadory, jako je Václav Klaus nebo Miloš Zeman. S ním a šéfem komunistů Miroslavem Grebeníčkem dokonce vyjednával o možné povolební spolupráci. Nakonec však strana získala jen 3% hlasů. Kremlička, bývalý voják z povolání, navíc musel sníst před kamerami živého brouka. Před volbami se totiž s reportérkou Novy vsadil, že Důchodci získají alespoň 5% hlasů.
Kvůli tomu ho později vyloučili ze strany, prý ji znevážil. Tak si oholil knír a změnil vizáž, aby se zbavil nálepky »ten co jí brouky«. Na sázku ale dnes vzpomíná s úsměvem. I přesto, že na něj kvůli ní podali žalobu ochránci přírody a pak ho i vyslýchala policie. Dobrá nálada ho drží stále, není to žádný nerudný důchodce, i když už tři roky bojuje s rakovinou. Život si užívá, ignoruje rady lékařů, kouří, pije, před měsícem se koupal v Šeberáku a v únoru lezl po střeše domu.
-
Jaký byl Váš první kontakt s politikou?
„Můj první kontakt s politikou byl, když jsem dělal jako důchodce brigádu v Lidovém domě (sídlo ČSSD) jako vrátný a topič. Jednou mi dokonce vybouchl kotel.“ -
Jak Vás napadlo vstoupit do politiky v důchodcovském věku?
„Když jsem šel do důchodu, tak jsem si řekl, že nebudu ten naříkavý důchodce, který jen sedí na lavičce, stěžuje si a nic nedělá. Nechtěl jsem, aby důchodci brali od státu jen občasné milodary, chtěl jsem pravidelnou valorizaci důchodů, řešit tu koncepci nějak dlouhodobě a legislativně.“ -
Proč si myslíte, že jste neuspěl?
„Nebylo moc peněz, neměl jsem okolo sebe pořádný tým, na všechno jsem byl sám. Šel jsem do toho s velkými ideály. Netušil jsem, že v politice se sliby nemusejí plnit.“ -
A co sázka, že sníte chrousta, pokud strana ve volbách v roce 1998 nedostane 5 % hlasů?
„Celý život jsem recesista. Tak jsem se vsadil. Věřil jsem, že uspějeme. A když to nevyšlo, tak jsem se k sázce postavil čelem. Chrousta nesehnali, mohl jsem si vybrat mezi zlatohlávkem, velkým potemníkem a jeho menší družkou. Zlatohlávka mi bylo líto, pustil jsem se do velkého potemníka. Nejdřív jsem mu ukousl hlavu, pak jsem spolkl zbytek. A nakonec jsem ho spláchl fernetem, protože měl hnusnou chuť. Sklidil jsem za to spoustu kritiky, kvůli tomu mě později i ze strany vyloučili.“ -
A jak jste to vyloučení nesl?
„Mrzelo mě to, ale že bych kvůli tomu skákal z okna, to ne.V politice jsem se pohyboval dva roky a stačilo mi to. Nyní bych už do toho nešel.“ -
A co vaše zdraví?
„ Před několika lety mi našli rakovinu prostaty. Mám za sebou ozařování. Ale k lékařům chodím nerad. Taky je moc neposlouchám. Cigarety i víno si dopřeju. Dokonce před měsícem jsem se koupal v Šeberáku. Po tom ozařování se i lépe opaluju. Někdo říká, že jsem recesista, frajer anebo blbec.“ -
Vy žijete sám v Praze, jaké máte vztahy s rodinou?
„Vztahy mám výborné, obě dcery i manželka žijí v Plzni. Nejsme rozvedení, ale jsem trošku sobec, a tak mi to takhle odloučeně vyhovuje. Celý život, co jsem byl v armádě, se manželka stejně musela o všechno starat víceméně sama, protože já byl pořád pryč. Nyní za nimi pravidelně jezdím na návštěvy.“ -
A co celé dny děláte?
„Koukám na televizi, čtu si, vídám se s přáteli, navštěvuji rodinu, donedávna jsem pomáhal s administrativou v jednom bytovém družstvu v Nuslích. Třeba v únoru po hurikánu Kyril jsem jim dokonce pomáhal na střechu montovat anténu, která ulétla. Taky jsem se začal učit angličtinu. Tak vidíte, i když už nepracuji, rozhodně se nenudím.“
